Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 1955, sp. zn. 17 To 170/55

Mezi dvěma skupinami obviněných došlo k rvačce. Jeden z obviněných (A), když po slovní hádce mezi obviněnými již rvačka hrozila, prohlásil několikrát těsně před jejím počátkem, že použije nože, který si také připravil. Ostatní účastníci rvačky z obou skupin nůž ten v rukou obviněného A viděli a také slyšeli, jak tento obviněný hrozil, že ho použije. Ve rvačce, k níž pak došlo, obviněný A nože skutečně použil a bodl jím úmyslně do krku dalšího účastníka rvačky (P), který zakrátko zranění podlehl a zemřel.

Lidový soud trestní v Praze odsoudil obviněného A pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 220 odst. 1 a 2 tr. zák., ostatní účastníky rvačky pro trestný čin rvačky podle § 223 odst. 1 tr. zák.

Krajský soud k odvolání okresního prokurátora doplnil rozsudek lidového soudu tak, že obviněného A uznal vinným též trestným činem rvačky podle § 223 odst. 1 tr. zák. (v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle § 220 odst. 1 a 2 tr. zák.) a ostatní obviněné trestným činem rvačky též podle § 223 odst. 2 tr. zák.

Z odůvodnění:

Okresní prokurátor ve svém odvolání navrhuje, aby všichni obvinění kromě obviněného A byli odsouzeni pro trestný čin rvačky též podle § 223 odst. 2 tr. zák., jak bylo žalováno, poněvadž všichni odpovídají za výsledek rvačky, při níž jeden účastník přišel o život.

Odvolání je důvodné.

Lidový soud rozhodl, že jednání obviněných, pokud se týká rvačky, nelze posuzovat podle přísnějšího ustanovení § 223 odst. 2 tr. zák. a odůvodnil to tím, že smrt P` byla způsobena činností určitého pachatele (obviněného A), takže by bylo nespravedlivé, aby i ostatní účastníci rvačky ručili za tento výsledek.

Tento názor nepokládá krajský soud za správný. Pro posouzeni otázky, zda v konkrétním případě rvačky, při níž byla někomu způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt, je jednání účastníků rvačky trestným činem jen podle § 223 odst. 1 tr. zák. či též podle § 223 odst. 2 tr. zák., není rozhodujícím zjištění, kdo tento těžký následek způsobil. Rozhodující je okolnost, zda účastníkům rvačky lze přičítat, že tento těžký následek zavinili z nedbalosti [§ 4 odst. 2 písm. a) tr. zák.]. Jestliže účastníkům rvačky lze takovou nedbalost přičítat, pak okolnost, že byl zjištěn přímý původce těžkého následku, nemůže nic měnit na společenské nebezpečnosti jednání ostatních účastníků rvačky, ani na míře jejich zavinění a nemůže jejich trestný čin učinit mírněji trestným pouze podle § 223 odst. 1 tr. zák.

V souzeném případě obviněný A s otevřeným nožem opětovně před všemi účastníky rvačky prohlásil, že ve rvačce použije nože. Vzhledem k tomu a vzhledem k prudkosti rvačky a protože všichni obvinění jsou vesměs dospělí muži normální inteligence, mohli vzhledem k okolnostem souzeného případu a vzhledem k svým osobním poměrům vědět, že ve rvačce, jíž se účastnili, může dojít k těžkému, ba i smrtelnému zranění některého z účastníků. A to se také stalo. Všem obviněným – kromě obviněného A – lze v tom směru proto přičítat nedbalost. Dopustil se tedy obviněný A trestného činu ublížení na zdraví (a sice úmyslného) podle § 220 odst. 1 a 2 tr. zák., ovšem v jednočinném souběhu s trestným činem rvačky podle § 223 odst. 1 tr. zák., protože svou účastí na rvačce ohrozi1 život nebo zdraví ostatních účastníků rvačky. Všichni ostatní obvinění se pak dopustili trestného činu rvačky podle § 223 odst. 1 a 2 tr. zák.