Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 1919, sp. zn. Kr I 108/19

Obžalovaný zlomyslně rozbil v krámě R-ově hořící visutou petrolejovou lampu, uhodiv do ní plechovou pánvicí, rozsudek uznává ho vinným pouze přestupkem dle § 468 tr. zák. a nikoliv, jak zněla obžaloba, zločinem dle § 85 lit. b) tr. zák, poněvadž prý tímto činem obžalovaného nebylo přivoděno, resp. nemohlo povstati zvláštní nebezpečí pro život nebo tělesné zdraví lidí a rovněž prý tu nebylo dalšího nebezpečí u větší míře pro cizí majetek, poněvadž lampa hned při úderu shasla.

Správně pojímaje případ po stránce právní, byl by měl tedy soud nalézací posouditi ve směru skutkovém, nikoliv, vzešlo-li z činu obžalovaného nebezpečí pro tělesnou bezpečnost osob v krámě přítomných a u většího rozsahu pro cizí majetek vzhledem ku příznivým okolnostem, jež in concreto zabránily škodlivým účinkům jednání obžalovaného, nýbrž bylo-li jednání obžalovaného takové, že z něho zmíněné ohrožení povstati může. Po stránce subjektivní, která soud nalézací při jeho stanovisku zajímati ovšem dosud nemusila, pak arci bude třeba zjištění, postřehl-li pachatel, že poškození lampy je čin takového rázu, že z něho vzniknouti může nebezpečí uvedeného druhu, a přikročil-li přes to k rozbití hořící petrolejové lampy nad hlavami osob v dřevěném, jen ze spodu podezděném domě visící; nestačilo by arci, kdyby byl pachatel pouze mohl seznati nebezpečnou povahu svého činu; jeť ke skutkové podstatě po stránce subjektivní třeba, aby nebezpečí bylo bývalo alespoň in eventum zamýšleno. Poněvadž ve směrech těchto není v rozsudku příslušných zjištění, bylo zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek zrušiti a věc vrátiti do stolice prvé k novému projednání a rozhodnutí.