Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 1919, sp. zn. Rv I 12/18

Odvolací soud (krajský soud v Hradci Králové) zrušil rozsudek soudu prvého (okresního soudu v Opočně) pro kusost řízení dle § 496 č. 3 c.ř.s. rozsudkem. Prvý soud vyčkav pravomoc tohoto rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nebylo stranami odporováno, doplnil řízení, jak mu bylo nařízeno, a rozhodl znova. Odvolání prosoudivšího žalovaného nebylo odvolacím soudem vyhověno.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného, prohlásiv tento opravný prostředek přípustným z těchto

důvodů:

výtka dovolání, že soud druhé stolice, vrátiv věc prvnímu soudu k jednání a rozsouzení, učinil tak ve formě rozsudku, jest oprávněna. Rozsudek druhé stolice ze dne 17. dubna 1917, odůvodňuje zrušení rozsudku prvého soudu, sám dovolává se jako důvodu zrušení § 496 c.ř.s. Neoznačuje ovšem blíže odstavce onoho zákonného ustanovení, na základě jehož zrušení vyřknuto bylo, leč důvody rozsudku nezůstavují pochybnosti, že příčinou zrušení bylo nedostatečné vyšetření závažných okolností soudem prvým (§ 496 č. 3 c.ř.s.).

Zrušení rozsudku mělo se ovšem dle § 499 c.ř.s. státi usnesením, jemuž by dle § 519 č. 2 a 3 c.ř.s. bylo lze rekursem odporovati, kdežto rekurs proti rozsudku co do zrušující části jeho byl vzhledem k pochybené formě rozhodnutí straně znemožněn. Tím, že první soudce vyčkal právoplatnost rozsudku zrušení vyslovujícího, vada ta nikterak napravena nebyla, poněvadž strana nemůže ani se vydávati nebezpečí, že rekurs se stanoviska formálních přepisů zákonných oprávněný vzhledem ke skutečnému stavu spisů bude odmítnut, ani nemůže nucena býti, aby se odvoláním bránila proti usnesení v nezákonné formě rozsudku vydanému. Z té příčiny dlužno dle § 502 odst. 4 c.ř.s. uznati přípustnost dovolání, jež by jinak dle § 502 odst. 3 tr.ř. bylo nepřípustno.