Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1919, sp. zn. Kr 18/18

Předražování (cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř.z.).

Dle jakých hledisk dlužno posuzovati přiměřenost cen u maloobchodníků a maloživnostníků.

Z odůvodnění:

Maloživnostníku a maloobchodníku nutno v dnešních tísnivých poměrech zajisté dovoliti, by upravil své ceny tak, by vzhledem k svému odbytu mohl býti skrovně živ. Jinak by byl nucen zříci se svého posavadního pravidelného zaměstnání a poohlédnouti se po jiném zaměstnání výhodnějším. To však nejen že by nepřispělo k lepšímu zásobování obyvatelstva, nýbrž bylo namnoze s to, je ještě poškoditi.

Jen kdyby bylo zjištěno, že využíval mimořádných poměrů k tomu, by zjednal si prostředky k ukojení dále sáhajících potřeb nebo dokonce k hromadění zisku, bylo by lze mluviti o úmyslu předražovacím. Záležíť zde na celkovém výdělku, ježto v malém jednou se něco vydělá, jindy zase jsou časy bez výdělku a provozovací náklad zůstává týž. Nelze hleděti jen k percentuálnímu poměru mezi cenou nákupní a prodejnou, nýbrž k celkovému výdělku a k poměru celkového výdělku k práci na opatření, k nákladům dopravy a prodeje a k tomu, zda úhrnný zisk hoví nezbytnému nákladu na výživu, či zda a v jaké míře jej převyšuje. Vždyť i takovýto malý člověk jest chráněným spotřebitelem, nutné výlohy na úkoj nezbytných potřeb jsou u něho přípustnými útratami obchodními. U nich protivou k velkým padá zisk práce měrou převážnou na váhu.