Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 1957, sp. zn. 1 Tz 95/57

Lidový soud trestní v Praze uznal obžalovaného vinným trestným činem opilství podle § 187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškození cizí věci podle § 255 odst. 1 tr. zák. proto, že se uvedl do stavu opilosti, ačkoliv mu bylo známo, že v podnapilosti tropí výtržnosti a že téhož dne, když byl vykázán z hostince, rozbil úmyslně skleněnou výplň dveří, aby byl do hostince zpět puštěn. Za to jej lidový soud odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti dnů. Tento rozsudek se stal pravomocným.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a lidovému soudu uložil, aby ve věci v rozsahu zrušení znovu jednal a uložil znovu trest.

Odůvodnění:

Předseda nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že lidový soud nevzal zřetel na to, že obžalovaný byl již mnohokrát trestán, a vyměřil mu nízký trest, který neodpovídá hlediskům rozhodným pro ukládání trestu, a trest odnětí svobody v trvání čtrnácti dnů je v očividném nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost.

Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.

Lidový soud při ukládání trestu neposoudil správně veškeré okolnosti případu a zejména osobu pachatele a uložil obžalovanému trest, který neodpovídá stupni nebezpečnosti činu a pachatele pro společnost.

Lidový soud sám charakterisoval obžalovaného jako osobu vícekrát i v poslední době trestanou, jako nenapravitelného alkoholika, přesto však mu vyměřil nízký trest odnětí svobody.

Při úvaze o trestu nutno přihlédnout k tomu, že trestní zákon ve znění novely pokládá recidivu za závažnou okolnost, kterou za určitých podmínek [na př. v případě uvedeném v § 245 odst. 2 písm. c)] považuje dokonce za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Skutečnost, že pachatel není příslušníkem vykořisťovatelské třídy, nemůže být sama o sobě rozhodující pro to, aby mu byl uložen jen mírný trest bez ohledu na ostatní okolnosti. Vždy je třeba věnovat pozornost osobě pachatele s hlediska nutnosti zabránit mu páchání dalších trestných činů a s hlediska možnosti jeho nápravy a uvažovat, zda lze v konkretním případě očekávat splnění účelu trestu sledovaného trestním zákonem uložením mírného krátkodobého trestu odnětí svobody, když jde o pachatele vícekrát trestaného.

Obžalovaný byl podle výpisu z rejstříku trestů celkem sedmnáctkrát trestán, z toho čtyřikrát od roku 1952. Kromě toho podle sdělení VB byl oznámen dne 6. března 1956 pro trestný čin opilství podle § 186 tr. zák. a 3. srpna 1956 pro přestupek podle § 85 tr. zák. spr., pro který byl před tím (27. 11. 1952) již jednou trestán.

K tomu, aby mohl soud správně stanovit trest, bude nutno zjistit a uvážit způsob života obžalovaného, pohnutky trestného činu a povahové vlastnosti pachatele, z nichž jeho trestná činnost pramení. Pro náležité zvážení toho, jaký trest bude třeba v konkretním případě uložit, bude nutno, aby lidový soud zjistil, za jakých okolností páchal obžalovaný různé trestné činy. Bude dále třeba, aby se lidový soud nespokojil pouze výpisem z rejstříku trestů, nýbrž aby si vyžádal spisy o předchozím odsouzení obžalovaného, k němuž došlo alespoň v poslední době a aby zjistil s jakým výsledkem skončilo řízení o shora uvedených trestních oznámeních z 6. 3. a 3. 8. 1956.

Jelikož lidový soud nevzal zřetel ke všem okolnostem rozhodným pro výměru trestu a uložil obžalovanému trest odnětí svobody takřka na nejnižší možné hranici, je uložený trest v očividném nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost a lidový soud porušil tak zákon v ustanoveních § 17 odst. 1 písm. a), b) a § 19 odst. 1 tr. zák.

Je proto třeba zrušit výrok o trestu. Lidový soud bude muset si získat podklad pro výrok o trestu a pečlivěji než dosud uvážit všechny okolnosti rozhodné pro výměru trestu.