Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1957, sp. zn. Cz 694/56

Žalobkyně spolu se svým manželem jsou spoluvlastníky nemovitosti ve vl. č. 11 kat. úze. S. d domem čp. 11, každý k jedné ideální polovině. K manželově druhé ideální polovině má prý žalobkyně požívací právo. Žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitosti zapsaných ve vl. č. 10 kat. úz. S. s domem čp. 10. Oba tyto domy i s pozemky sousedí a podle žalobního přednesu žalovaní měli u svého stavení rybníček, v němž zachycovali odpadovou vodu a odváděli ji přes svou zahradu do kanalisace. Na jaře 1955 žalovaní rybníček zaházeli a od té doby odpadová voda stéká do nemovitosti, jichž je žalobkyně spoluvlastnicí, a poškozuje je. Domáhá se proto žalobkyně vydání rozsudku, jímž by bylo uznáno právem, že žalovaní porušili vlastnictví a požívací právo žalobkyně k nemovitostem zapsaným ve vl. č. 11 kat. úz. S. tím, že v r. 1955 a začátkem r. 1956 vypouštěli ze svých pozemků na pozemky žalobkyně vodu z prádla a vodu z řízků, dále že jsou povinni zdržet se dalšího rušení vlastnického a požívacího práva žalobkyně k jejím pozemkům a učinit opatření, aby odpadová voda nestékala na pozemky žalobkyně, jakož i zaplatit náklady řízení.

Žalovaní se bránili tím, že žalobkyně je jen spoluvlastnicí nemovitostí zapsaných ve vl. č. 11 kat. úz. S., druhým spoluvlastníkem je její manžel, který je však již delší dobu v pohraničí, dále že neučinili žádné opatření ohledně odtoku odpadových vod, když nemovitosti zapsané ve vl. č. 10 kat. úz. S. koupili, zejména nezaházeli na jaře 1955 rybníček a stav obou nemovitostí je právě takový, jako byl za jejich právního předchůdce.

Lidový soud v Mnichově Hradišti zamítl žalobu s odůvodněním, že nemovitosti zapsané ve vl. č. 11 kat. úz. S. patří v polovičním poměru žalobkyni a jejímu manželovi, že pro žalobkyni v pozemkové knize není zapsáno žádné požívací právo a že takové požívací právo mezi manžely nebylo ani ujednáno, v důsledku čehož je žaloba neúplná, neboť měla být podána oběma spoluvlastníky nemovitostí zapsaných ve vl. č. 11 kat. úz. S., nikoli pouze žalobkyní jako jednou spoluvlastnicí.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že uvedeným rozsudkem lidového soudu v Mnich. Hradišti byl porušen zákon.

Odůvodnění:

Žalobkyní podaná žaloba je žalobou zápůrčí podle § 152 odst. 1 obč. zák., podle něhož se vlastník může žalobou domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem zasahuje do jeho vlastnictví nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Takovou žalobu ovšem může proti třetí osobě podat i pouze jeden ze spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde, neboť podle § 134 obč. zák., pokud jde o práva a povinnosti týkající se věcí jako celku, jsou spoluvlastníci oprávněni a zavázáni vůči jiným osobám rukou společnou a nerozdílnou. Není proto třeba, aby žalobu podle § 152 odst. 1 obč. zák. podávali všichni spoluvlastníci, resp. nemusí tak učinit všichni spoluvlastníci. Nehledě k tomu žalobkyně podanou žalobou nepodniká nic, co by druhého spoluvlastníka, resp. společný majetek poškozovalo, nýbrž právě naopak společný majetek hájí proti zásahům třetích osob.

Porušil proto lidový soud rozsudkem ve výroku uvedeným zákon v ustanovení §§ 134, 152 odst. 1 obč. zák., a to bez ohledu na to, zda žalobkyně má nebo nemá požívací právo i k ideální polovině svého manžela.