Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 1956, sp. zn. Cz 471/56

Pronajimatel spolu s nájemcem dostavili se 22. března 1956 k lidovému soudu a podle § 40 o. s. ř. uzavřeli smír, kterým se nájemce zavazuje, že do 15. dubna 1956 vyklidí a pronajimateli odevzdá byt sestávající z pokoje a kuchyně v přízemí rodinného domku s tím, že má k disposici jiný byt a že proto nežádá náhradní byt.

Lidový soud civilní v Praze schválil tento smír s odůvodněním, že neodporuje zákonu ani obecnému zájmu. Účastníci se vzdali doručení stejnopisu vyhotovení usnesení.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným usnesením lidového soudu byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Chráněný nájemní poměr může být podle § 384 o. s. ř. pronajimatelem ukončen buď dohodou mezi pronajimatelem a nájemcem, kterou nájemce dodržel, nebo přivolením soudu (§ 389 o. s. ř.) anebo soudním smírem uzavřeným v řízení o chráněných nájmech upraveným v druhém dílu deváté hlavy druhé části občanského soudního řádu. Jakýkoli jiný způsob zrušení chráněného nájmu je neplatný a k této neplatnosti je třeba přihlížet z úřední povinnost i v řízení exekučním.

Lidový soud však schválil smír, který nebyl uzavřen v řízení o chráněných nájmech, v němž se postupuje podle § 389 o. s. ř. a mezi jiným se dává zde příležitost místnímu národnímu výboru, aby se k věci mohl vyjádřit.

Smírem uzavřeným před zahájením řízení lze uspořádat jen právní poměry, v nichž to povaha věci připouští (§ 40. o. s. ř.).

Protože však ustanovení § 384 o. s. ř. stanoví zmíněné zvláštní podmínky, za nichž může pronajimatel nájemní poměr ukončit, byl shora uvedeným usnesením lidového soudu porušen zákon v ustanoveních §§ 40, 76, 384 o. s. ř.

***

Srov. rozhodnutí č. 8/1956 Sbírky rozhodnutí čs. soudů.