Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 1958, sp. zn. 1 Tz 300/58

Obžalovaný, který nebyl československým občanem, při odchodu z NSR vnikl na území republiky v úmyslu dostat se k příbuzným v NDR.

Lidový soud v Aši uznal obžalovaného vinným trestným činem vniknutí na území republiky podle § 95a tr. zák. a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců nepodmíněně. Podle § 52 tr. zák. byl vysloven vedlejší trest vyhoštění obžalovaného, a to do NSR.

Krajský soud v Karlových Varech k odvolání okresního prokurátora zrušil výrok o trestu rozsudku lidového soudu a obžalovanému uložil trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 52 tr. zák. vyslovil vedlejší trest vyhoštění obžalovaného do NSR.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil tu část výroku rozsudku krajského soudu o trestu podle § 52 tr. zák., jíž bylo stanoveno vyhoštění „do Německé spolkové republiky“.

Odůvodnění:

Krajský soud vyslovil vedlejší trest vyhoštění a přitom uvedl místo, kam obžalovaný má být vyhoštěn. Tímto výrokem, k němuž si krajský soud ani nezjišťoval podklad, by pak byly vázány orgány provádějící vyhoštění.

Podle ustanovení § 52 tr. zák. soud uloží pachateli, který není čs. státním občanem, trest vyhoštění z území ČSR. Může proto soud pouze vyslovit, že se obžalovaný z ČSR vyhošťuje, avšak není oprávněn vyslovit, kam se vyhošťuje.

Místo, kam se obžalovaný vyhošťuje neurčuje soud, nýbrž určení místa vyhoštění je věcí provedení výkonu tohoto trestu. Provedení výkonu vedlejšího trestu vyhoštění není upraveno v trestním řádě. Výkon tohoto trestu provádějí orgány MV po dohodě s ministerstvem zahraničních věcí. Vyhoštění cizince do jeho domovského státu se opírá o zásadu mezinárodního práva, že každý stát je povinen přijmout svého občana. Osoby bez státní příslušnosti se vyhošťují podle možnosti do státu, kde mají příbuzné, majetek nebo kam si přejí být vyhoštěny, pokud tento stát je ochoten je přijmout. Zjištění okolností rozhodných pro to, kam bude odsouzený vyhoštěn, je tedy záležitostí orgánů provádějících výkon trestu vyhoštění a soud ve výroku o trestu nemůže tudíž určovat místo, kam má obžalovaný být vyhoštěn. Orgány ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí musí mít především na zřeteli státní zájmy, přihlížet i k osobním požadavkům obžalovaného, přičemž musí vždy respektovat i zásady mezinárodního práva.

Tím, že krajský soud určil stát, kam má být vyhoštění provedeno, porušil zákon v ustanovení § 52 tr. zák.

Bylo proto třeba nezákonný výrok zrušit.