Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31.03.1998, sp. zn. 7 To 206/98, ECLI:CZ:KSPL:1998:7.TO.206.1998.1

Při rozhodování o zápočtu vazby u odsouzeného k nepodmíněnému tretu odnětí svobody ( § 38 odst. 1 tr. zák.), jehož vazbě na území České republiky předcházela vazba, popřípadě jiné omezení na svobodě pro týž skutek v cizině, je třeba opatřit podklady pro zjištění, po jakou dobu byla osobní svoboda odsouzeného v cizině omezena, a tuto dobu podle § 22 odst. 1 tr. zák. do uloženého trestu započítat.

(Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 1998 sp. zn. 7 To 206/98)

Krajský soud v Plzni zrušil ke stížnosti odsouzeného E. N. usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 2. 1998 sp. zn. 3 T 170/97 a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-město rozhodl usnesením ze dne 24. 2. 1998 sp. zn. 3 T 170/97 tak, že se odsouzenému E. N. podle § 38 odst. 1, § 22 odst. 1 tr. zák. a § 334 odst. 1 tr. ř. započítá do trestu odnětí svobody uloženého v této trestní věci vazba od 29. 7. 1997 do 24. 2. 1998.

Odsouzený E. N. podal proti usnesení v zákonné lhůtě stížnost. Vytkl okresnímu soudu, že mu do trestu odnětí svobody započetl pouze vazbu vykonanou na území České republiky a že mu naopak nezapočetl jeho vydávací vazbu na území Spolkové republiky Německo. Stěžovatel poukázal v té souvislosti na ustanovení § 22 odst. 1 tr. zák. Navrhl, aby soud druhého stupně napadené usnesení doplnil tak, že se mu do trestu odnětí svobody započte také vazba od 25. 3. 1997 do 29. 7. 1997.

Krajský soud v Plzni podle § 147 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal správnost výroku pod bodem I. napadeného usnesení, neboť výhradně proti němu stížnost směřovala. Přezkoumal i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a dospěl přitom k následujícím závěrům:

Odsouzený E. N. byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 2. 1998 sp. zn. 3 T 170/97 uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně. Řízení proti němu bylo vedeno vazebně a soud prvního stupně proto důvodně rozhodoval o započtení vazby. Dostatečně se však přitom nevypořádal se všemi zjištěnými okolnostmi, zejména s tím, co je namítáno v podané stížnosti.

Z trestního spisu lze zjistit, že v přípravném řízení se odsouzený stal nedosažitelným pro orgány činné v trestním řízení, což vedlo k vydání příkazu k zatčení a mezinárodního zatýkacího rozkazu. Na základě posledně uvedeného byl odsouzený zatčen, předán justičním orgánům ČR a usnesením předsedy senátu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 7. 1997 sp. zn. Nt 1231/96 vzat do vazby podle § 377 odst. 2 tr. ř. z důvodu § 67 písm. a) tr. ř. Počátek vazby (na území ČR) byl stanoven dnem 29. 7. 1997, okresní soud proto nepochybil, když dobu od tohoto okamžiku do nařízení výkonu trestu (24. 2. 1998) započetl do trestu odnětí svobody. Je však zřejmé, že odsouzený byl zatčen na území SRN a jeho osobní svoboda byla omezena již dříve, než výše uvedeného dne. V SRN zřejmě předcházelo vydávací řízení. Podle § 22 odst. 1 tr. zák. se v případě, kdy pro týž skutek byl pachatel ve vazbě v cizině, započítá se mu doba strávená ve vazbě do trestu uloženého soudem České republiky, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Toto ustanovení soud prvního stupně nerespektoval.

Krajský soud v Plzni si obstaral spis Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. Nt 1231/96. Ani z něho však nelze zjistit, zda a kdy byla osobní svoboda odsouzeného omezena na území SRN. Nemohl proto postupovat podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z těchto důvodů podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. soud druhého stupně napadené usnesení zrušil ve výroku pod bodem I. a v tomto rozsahu okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Tento soud především zjistí, zda, kdy a po jakou dobu byla omezena osobní svoboda odsouzeného na území SRN, a tuto dobu s ohledem na § 22 odst. 1 tr. zák. také započte do uloženého trestu nepodmíněného odnětí svobody.