Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.10.1997, sp. zn. 4 To 506/97, ECLI:CZ:KSBR:1997:4.TO.506.1997.1

Krajský soud v Brně zrušil ke stížnosti A. H. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 10. 1997 sp. zn. 6 Nt 323/96 a znovu rozhodl tak, že obviněnou propustil z vazby na svobodu.

Z odůvodnění:

A. H. byla stíhána pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Dne 10. 1. 1996 jí bylo pro tento trestný čin sděleno obvinění. Usnesením ze dne 28. 8. 1996 sp. zn. MVV-651/40/95 bylo trestní stíhání A. H. podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 10. 1996. Dne 1. 11. 1996 podal městský státní zástupce v Brně návrh na uložení ochranného ústavního léčení psychiatrického podle § 72 odst. 1 tr. zák. proto, že pachatelka činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědná a její pobyt na svobodě je nebezpečný.

Napadeným usnesením byla A. H. vzata do vazby podle § 68 tr. ř. z důvodu § 67 písm. a) tr. ř. Své rozhodnutí odůvodnil městský soud tím, že A. H. se opakovaně na předvolání k veřejnému zasedání bez omluvy nedostavovala a vyhýbala se tak uložení ochranného léčení. Přitom je zřejmé, že tak bude činit i nadále.

Proti tomuto usnesení podala A. H. včas stížnost, kterou nezdůvodnila.

Krajský soud v Brně přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.

Podle § 68 tr. ř. lze vzít do vazby jen osobu, které bylo sděleno obvinění. Podle § 160 odst. 1 tr. ř., nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí se trestní stíhání, a to sdělením obvinění. Je nutné proto dojít k závěru, že do vazby lze vzít pouze osobu, proti které je vedeno trestní stíhání. Trestní stíhání počíná sdělením obvinění. Končí pak právní mocí rozsudku nebo jiného rozhodnutí ve věci samé, například zastavením trestního stíhání podle § 172 tr. ř. ( § 12 odst. 10 tr. ř.). Pouze v tomto časovém úseku lze vzít někoho do vazby. Výjimky pro případ podání mimořádných opravných prostředků stanoví zákon v ustanoveních § 276 a § 282 odst. 2 tr. ř. Další výjimku připouští judikatura u osoby, která již byla odsouzena. Podle č. 7/1996 Sb. rozh. tr. z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. – obava z toho, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestu – lze vzít do vazby i osobu, která byla pravomocně odsouzena, a to nejen v případech, kdy to zákon výslovně stanoví ( § 276, § 282 odst. 2 tr. ř.), ale i v řízení podle § 330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu ( § 60 odst. 1 tr. zák.). O žádnou z uvedených výjimek v posuzované věci nejde. Pro úplnost je třeba dodat, že skutečnost, že se ochranné léčení v případech, kdy dojde k zastavení trestního stíhání pachatele trestného činu, ukládá podle trestního zákona a v řízení podle trestního řádu, znamená pouze, že jde o trestní řízení (srov. § 12 odst. 10, věta první, tr. ř.), nikoli zároveň o trestní stíhání.

Proti A. H. v době, kdy byla vzata soudem prvního stupně do vazby, nebylo vedeno žádné trestní stíhání, protože bylo pravomocně zastaveno. Soud prvního stupně ji proto nemohl vzít do vazby z žádného důvodu, který je uveden v § ustanovení 67 tr. ř.

Protože do vazby lze vzít osobu pouze ze zákonných důvodů, které však na straně A. H. Krajský soud v Brně neshledal, byla tato propuštěna z vazby na svobodu.*)

*) Poznámka:
Jde-li o osobu, ohledně níž podal státní zástupce návrh na uložení ochranného léčení, je možno postupovat podle § 23 odst. 4 písm. b) zák. č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou-li splněny podmínky citovaného ustanovení. Jestliže takové osobě již bylo ochranné léčení uloženo, pokud je při pobytu na svobodě nebezpečná pro své okolí, zařídí se její neodkladné dodání do léčebného ústavu ( § 351 odst. 2, věta před středníkem, tr. ř.).