Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.08.1997, sp. zn. 8 Co 2106/97, ECLI:CZ:KSCB:1997:8.CO.2106.1997.1

Podává-li nejvyšší státní zástupce žalobu o popření otcovství podle ustanovení § 62 odst. 1 zák. o rod., náleží mu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. osvobození od soudních poplatků.

(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 29. 8. 1997, 8 Co 2106/97)

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením uložil nejvyššímu státnímu zástupci, který podal žalobu o popření otcovství, povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu 1000 Kč.

Proti tomuto usnesení se včas tento žalobce odvolal a ve svém odvolání uvedl, že podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, je státní zastupitelství soustava úřadů státu, určených k zastupování státu v případech stanovených zákonem. Podle ustanovení § 5 odst. 1 téhož zákona je státní zastupitelství oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení v případech, které stanoví zákon. Ustanovení zákona o rodině dává právo nejvyššímu státnímu zástupci podat návrh na popření otcovství a proto i s ohledem na ustanovení § 21 odst. 2 o. s. ř. je třeba dovozovat, že nejvyšší státní zástupce je v daném případě osvobozen od placení soudních poplatků podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce dále poukázal na ustanovení § 29 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, pokud odkazuje na ustanovení § 21 odst. 2 o. s. ř.

Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením změnil usnesení tak, že žalobci úhradu soudního poplatku neukládá.

Z odůvodnění:

Soud prvního stupně v daném případě vyšel ze slovního znění ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. a dovodil, že nejvyšší státní zástupce v případě podání žaloby podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona o rodině není osvobozen od placení soudních poplatků, takže mu uložil poplatkovou povinnost podle položky 9 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb.

S tímto závěrem soudu prvního stupně nelze souhlasit, neboť ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. je nutno vyložit jako osvobození České republiky od soudních poplatků včetně osvobození svědčícího státním orgánům České republiky, jimž náleží moc zákonodárná, výkonná a soudní. Orgány výkonné moci jsou i ministerstva a jiné správní úřady zřizované zákonem, v němž je zároveň stanovena i jejich působnost. Jestliže zákon č. 283/1993 Sb. v ustanovení § 1 odst. 1 zřizuje státní zastupitelství jako soustavu úřadů státu určených k zastupování státu v případech stanovených zákonem a v ustanovení § 5 odst. 1 téhož zákona dává státnímu zastupitelství právo podat návrh na zahájení občanského soudního řízení v případě, kdy to zákon stanoví, pak je nutno dovodit, že i v případě podání návrhu nejvyšším státním zástupcem podle ustanovení § 62 odst. 1 zák. o rod. jde o situaci, kdy je nutno aplikovat ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. Nejvyšší státní zástupce je tedy v těchto případech osvobozen od placení soudních poplatků, neboť je činitelem stojícím v čele úřadu státu, a jako takový nikoli za sebe jako fyzická osoba, ale za stát podává v případech stanovených zákonem návrh na popření otcovství na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 62 odst. 1 zák. o rod.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení změnil tak, že se poplatková povinnost navrhovateli neukládá.