Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.12.1996, sp. zn. 6 To 703/96, ECLI:CZ:KSUL:1996:6.TO.703.1996.1

K stížnosti odsouzeného zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. 11. 1996 sp. zn. Nt 454/96 a sám žádost odsouzeného o přeřazení do věznice pro ostatní odsouzené zamítl.

Z odůvodnění:

Usnesením ze dne 6. 11. 1996 sp. zn. Nt 454/96 rozhodl Okresní soud v Chomutově podle § 81a odst. 1 tr. zák., že odsouzený G. T. se pro výkon trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. 3. 1993 pod sp. zn. 2 T 14/93 přeřazuje do věznice pro ostatní odsouzené do věznice s dozorem.

Proti tomuto usnesení podal odsouzený G. T. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl, že sice o toto přeřazení požádal, ale nyní si vše rozmyslel, na prostředí mezi mladistvými si zvykl, do konce trestu mu zbývá jen několik měsíců a je zařazen do vzdělávacího střediska, kde si vede dobře a chce ho dokončit. Proto by rád setrval ve výkonu trestu mezi mladistvými, když uvedl, že to je přáním i jeho rodičů.

Krajský soud jako soud druhého stupně přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům:

Okresní soud vydal napadené usnesení na základě žádosti, kterou podal sám odsouzený a ve které uvedl, že žádá o přeřazení do věznice pro ostatní odsouzené.

Podle § 81a odst. 1 tr. zák., dovrší-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok věku, může soud rozhodnout, že odsouzený se přeřadí do věznice pro ostatní odsouzené. Při rozhodování přihlédne zejména k dosaženému stupni převýchovy a k délce zbytku trestu. Přeřadí-li soud odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené, může zároveň rozhodnout, že odsouzený bude nadále trest vykonávat v jiném typu věznice, který se od věznice, v níž trest vykonával, může lišit o jeden stupeň.

Podle § 81a odst. 2 tr. zák. rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené se vždy považuje za rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším režimem.

Citovaná ustanovení neřeší otázku toho, kdo je oprávněn podávat návrh na postup podle § 81a tr. zák. Proto je třeba vycházet i z ustanovení § 39b tr. zák., který rovněž řeší otázky přeřazení odsouzeného během výkonu trestu odnětí svobody.

Podle § 39b odst. 6 tr. zák. pak na návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu třetinu trestu, nejméně 6 měsíců, může soud rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem. Výkladem tohoto ustanovení lze dovodit, že odsouzený může podávat toliko návrhy na přeřazení do věznice s mírnějším režimem, nikoli však návrhy na přeřazení do režimu přísnějšího. Ostatně tento závěr vyplývá též z procesního ustanovení § 324 odst. 1 tr. ř., které upravuje okruh osob oprávněných podat návrh na změnu výkonu trestu odnětí svobody.

Odsouzený tedy není osobou, která by byla oprávněna činit návrhy ve svůj neprospěch, proto takovému návrhu, jeli učiněn, nelze vyhovět. Z těchto důvodů bylo napadené usnesení zrušeno a krajský soud sám rozhodl tak, že návrh odsouzeného zamítl. Ostatně je vzhledem k dalšímu postoji odsouzeného patrné, že svůj názor na přeřazení mezi ostatní odsouzené změnil.