Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21.04.1994, sp. zn. 24 C 531/92, ECLI:CZ:OSP4:1994:24.C.531.1992.1

Žalobce se domáhal vůči státu – žalovanému ministerstvu náhrady škody. Protože žalovaný v průběhu řízení žalovanou částku uhradil, žalobce omezil svou žalobu na 3 % úrok z částky 22 504 Kč od 18. 1. 1991.

Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že svou žádost o odškodnění na Ministerstvo spravedlnosti podával v prosinci 1990, a to včetně všech dokladů; přesto byl v červnu 1991 ještě žalovaným upomínán o doplňující údaje, ačkoli tyto údaje byly obsaženy již v původním návrhu z prosince 1990. Dále žalobce uplatňoval nárok na úrok z prodlení, neboť byl nucen podat celou věc k soudu a on sám se cítí v postavení věřitele vůči žalovanému, který v tomto případě má postavení dlužníka.

Žalovaný uvedl, že dne 27. 12. 1990 mu byla doručena žalobcova žádost o odškodnění, ale nebylo k ní připojeno rehabilitační rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo doručeno Ministerstvu spravedlnosti až dne 25. 1. 1991. Teprve od této doby podle ustanovení § 9 a § 10 zákona č. 58/1969 Sb. běžela žalovanému 6ti měsíční lhůta k vyřízení žádosti. Vzhledem k tomu, že žalobcově žádosti bylo přiděleno č. 10249, je zřejmé, že před jeho žádostí bylo Ministerstvu doručeno 10248 žádostí, které žalovaný byl povinen vyřídit ještě před předmětnou žádostí. Žalovaný proto uznal nárok na úrok z prodlení žalobci, a to od 21. 6. 1991 až do 11. 1. 1993, a tento nárok mu také vyplatil.

Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu žalobce zamítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

Podle ustanovení § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím upravuje zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním způsobem. Podle ustanovení § 10 zákona č. 58/1969 Sb. neuspokojí-li ústřední orgán nárok poškozeného do 6ti měsíců ode dne podání žádosti, může se poškozený domáhat přiznání nároku nebo jeho neuspokojené části u soudu. Vzhledem k tomu, že žalobce omezil svou žalobu na částku ve výši 3 % úroku z částky přiznané žalovaným, a to za období, jež se kryje s lhůtou 6ti měsíců, kterou zákon dává ústředním orgánům pro vyřízení nároku, rozhodl soud o zamítnutí žaloby.

Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady řízení.