Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 09.06.1995, sp. zn. 5 To 237/95, ECLI:CZ:KSBR:1995:5.TO.237.1995.1

Skutečnost, že odsouzený nenastoupí trest odnětí svobody ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, sama o sobě neumožňuje jeho vzetí do vazby ani z důvodu, jenž je uveden v § 67 písm. a) tr. ř. Pro takový případ totiž trestní řád stanoví v § 321 odst. 3 zvláštní postup, který je nutno dodržet. Předseda senátu proto za takových okolností nařídí, aby byl odsouzený do trestu dodán.

(Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1995 sp. zn. 5 To 237/95)

Krajský soud zrušil k stížnosti odsouzeného J. G. usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 5. 1995 sp. zn. 3 T 79/93.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením vzal soudce Okresního soudu v Kroměříži podle § 68 tr. ř. a z důvodů § 67 písm. a) tr. ř. do vazby odsouzeného J. G. s tím, že jmenovaný odmítá nastoupit výkon trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 3. 1994 sp. zn. 3 T 79/93.

Proti tomuto usnesení podal odsouzený J. G. stížnost ihned po vyhlášení s tím, že jeho současný zdravotní stav vylučuje pobyt ve vazbě ve věznici.

Krajský soud přezkoumal podle hledisek uvedených v § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a stížnost posoudil jako oprávněnou, i když z jiných důvodů, než uvádí stěžovatel.

Je nutno konstatovat, že napadené usnesení je v rozporu se zákonem. Poté, co nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 3. 1994 sp. zn. 3 T 79/93, kterým byl J. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. d) tr. zák. a kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, a poté, co nebyl usnesením ze dne 25. 5. 1994 sp. zn. 3 T 79/93 podle § 323 odst. 1 tr. ř. povolen odklad již výše uvedeného trestu, měl samosoudce Okresního soudu v Kroměříži v případě nenastoupení trestu odnětí svobody odsouzeným postupovat podle § 321 odst. 3 tr. ř. a vydat příkaz k jeho dodání do výkonu trestu. Přitom měl přiměřeně užít ustanovení § 69 odst. 3 tr. ř. o zatčení odsouzeného policejními orgány, které, je-li toho k provedení příkazu třeba, jsou též povinny vypátrat pobyt odsouzeného a pak ho dodat do trestu. Za dané procesní situace nelze postupovat podle hlavy čtvrté oddílu prvního trestního řádu (ustanovení o vazbě), neboť trestní řád stanoví pro takový případ uvedený zvláštní postup, který je nutno dodržet.

Krajský soud proto k stížnosti odsouzeného usnesení zrušil. Po jeho zrušení odsouzený nemohl být převeden či ponechán ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť vzhledem k již výše uvedenému chybnému postupu okresního soudu vězeňská služba ČR Věznice Brno vrátila okresnímu soudu již dříve vyhotovené nařízení výkonu trestu J. G. s tím, aby po ukončení jeho vazby bylo zasláno jiné, s provedením správného zápočtu. Proto odsouzený J. G. musel být propuštěn na svobodu.

Pokud odsouzený namítá, že jeho zdravotní stav nedovoluje pobyt ve věznici, bude na zdravotních orgánech vězeňské služby ČR, aby posoudily, zda je výkonu trestu schopen. ?