Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.10.1993, sp. zn. 15 Co 413/93, ECLI:CZ:KSOS:1993:15.CO.413.1993.1

Vystupují-li v obchodní věci účastníci z různých států, je dána věcná příslušnost krajského soudu s ohledem na ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) bod 11 o. s. ř.

Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., neřeší otázku věcné příslušnosti soudu. Tato otázka je upravena vnitřními předpisy každého z těchto smluvních států.

(Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27.10.1993,15 Co 413/93)

Okresní soud v Ostravě vyslovil usnesením svou věcnou nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému. Poukazoval na ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) bod 11 o. s. ř. a dovodil, že v daném případě jde o spor ze vztahů, vznikajících z mezinárodního obchodního styku.

Proti tomuto usnesení podal včas odvolání žalobce, který se domáhal zrušení napadeného usnesení s tím, že Okresní soud v Ostravě postupoval nesprávně, neboť ve smyslu čl. 1 Smlouvy o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, právnické osoby jedné smluvní strany mají právo vystupovat a podávat žádosti, návrhy a činit jiné procesní úkony vůči soudním orgánům za stejných podmínek jako právnické osoby druhé smluvní strany. Z uvedeného textu pak žalobce dovozoval, že v daném případě nelze použít ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) bod 11 o. s. ř., ale aplikovat ustanovení § 9 odst. 1 a § 85 odst. 4 o. s. ř.

Krajský soud v Ostravě svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Z odůvodnění:

V rámci podmínek řízení je soud vždy povinen zkoumat mimo jiné i otázku věcné příslušnosti soudu podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. V daném případě pak okresní soud dovodil věcnou příslušnost krajského obchodního soudu, a to s ohledem na ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) bod 11 o. s. ř. Tento závěr je správný, když v daném případě v obchodní věci vystupují jako účastníci občané různých států.

Pokud jde o námitky žalobce, týkající se použití smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (vyhlášené pod č. 209/1993 Sb.), pak je nutno konstatovat, že tato smlouva v článku 1 upravuje otázku právní ochrany občanů i právnických osob a jejich přístupu k justičním orgánům a práva domáhat se ochrany svých práv u těchto justičních orgánů. V žádném případě však ustanovení této smlouvy neřeší otázku věcné příslušnosti soudu, neboť tato otázka je upravena vnitřními předpisy každého smluvního státu, a to v daném případě pak v České republice občanským soudním řádem. 1)

1) zákonem č. 99/1963 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 240/1993 Sb.)