Usnesení Nejvyššího soudu ČSFR ze dne 23.11.1992, sp. zn. Cf 68/92, ECLI:CZ:NS:1992:CF.68.1992.1

Generální prokurátor ČSFR podal dne 28. 7. 1992 z podnětu ministerstva vnitra České republiky návrh na pozastavení činnosti D. u. z. s. podle ustanovení § 14 a § 15 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, s odůvodněním, že uvedený subjekt nepředložil ministerstvu vnitra České republiky upravené stanovy podle ustanovení § 21 odst. 2 citovaného zákona ve lhůtě v tomto ustanovení uvedené.

D. u. z. s. byla vyzvána, aby se k návrhu, který jí byl doručen, vyjádřila, což ani na opakovanou výzvu ze dne 5. 11. 1992 neučinila, ačkoliv byla upozorněna, že soud bude při její nečinnosti nucen vycházet ze správnosti údaje v návrhu, že totiž nesplnila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb.

Nejvyšší soud ČSFR rozhodl usnesením z 23.11.1992, že se činnost D. u. z. s. pozastavuje.

Z odůvodnění:

Činnost politické strany a politického hnutí může být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s ustanovením § 1 až § 5 zákona č. 424/1991 Sb. nebo se stanovami. Další důvod pro pozastavení činnosti strany a hnutí je upraven v ustanovení § 21 odst. 2 citovaného zákona, pokud strana a hnutí ve lhůtě 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona, tj. do 30. 4. 1992, neupraví stanovy podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. b), § 6 odst. 3 a § 6 odst. 4 zákona č. 424/1991 Sb. a nepředloží je v další lhůtě 10 dnů ministerstvu vnitra. O tento důvod pozastavení činnosti jde v daném případě.

Nejvyšší soud ČSFR se při rozhodování o návrhu na pozastavení činnosti strany a hnutí řídil procesními předpisy platnými pro jakékoli jiné řízení před soudem prvního stupně, tj. ustanoveními první a třetí části občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 501/1992 Sb.). Ustanovení § 200h o. s. ř. obsahuje speciální ustanovení o řízení ve věcech sdružování v politických stranách a politických hnutích. Toto ustanovení upravuje procesně řízení o registraci politické strany nebo politického hnutí v případech, kdy návrh na registraci nemá náležitosti požadované zákonem, nebo jsou neúplné nebo nepřesné. V těchto věcech rozhoduje krajský soud bez jednání usnesením. Řízení o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí – zvláště z důvodu neúplnosti stanov podle § 21 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb. – má obdobnou povahu a bylo proto možné pro danou věc i u Nejvyššího soudu ČSFR, který byl v této věci příslušným, podle ustanovení § 15 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., obdobně použít formy jednání a rozhodování jako v ustanovení § 200h o. s. ř.

Nejvyšší soud ČSFR při posuzování důvodnosti návrhu zjistil z vyžádaného vyjádření ministerstva vnitra České republiky ze dne 30. 9. 1992, že D. u. z. s. byla zapsána do evidence tohoto orgánu dne 20. 3. 1990, tedy ještě za platnosti zákona č. 15/1990 Sb., o politických stranách. Ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb. se D. u. z. s. stala politickou stranou, popřípadě hnutím podle tohoto zákona.

Protože bylo zjištěno nejen z návrhu, ale i z uvedeného vyjádření ministerstva vnitra České republiky, že D. u. z. s. neupravila do 30. 4. 1992 své stanovy tak, aby splňovaly všechny náležitosti stanov obsažených v ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 424/1991 Sb. (podle sdělení ministerstva vnitra České republiky šlo o náležitosti uvedené pod body 1., 4., 7. a 9. citovaného ustanovení, tj. zkratka, rozhodčí a revizní orgány, způsob, jakým statutární orgány jednají a podepisují, a způsob naložení s majetkovým zůstatkem), bylo nutno návrhu generálního prokurátora ČSFR vyhovět.

Při pozastavení činnosti může D. u. z. s. činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu, avšak nejdéle po dobu jednoho roku ( § 14 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb.). Pokud v této lhůtě nedojde k doplnění stanov o údaje uvedené shora, budou příslušné orgány oprávněné činit další opatření podle zákona č. 424/1991 Sb. (ve znění sdělení uveřejněného v částce 96/1991 Sb.).

Výrok o náhradě nákladů řízení odpadl, poněvadž navrhovateli, který měl podle výsledku řízení ve věci úspěch, žádné náklady nevznikly.