Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.05.1988, sp. zn. 4 To 353/88, ECLI:CZ:KSCB:1988:4.TO.353.1988.1

Ke stížnosti okresního prokurátora v Pelhřimově krajský soud v Českých Budějovicích zrušil usnesení okresního soudu v Pelhřimově z 31. 1. 1988 sp. zn. 1 T 48/88 § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. se trestní věc obžalované V. J. vrací prokurátorovi k došetření.

Z odůvodnění:

Citovaným usnesením okresního soudu v Pelhřimově bylo v trestní věci obviněné V. J. rozhodnuto tak, že se tato trestní věc podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. vrací obvodnímu prokurátorovi pro Prahu 10 k došetření.

Proti tomuto usnesení podal přímo do protokolu o neveřejném zasedání okresní prokurátor v Pelhřimově stížnost, kterou pak odůvodnil obvodní prokurátor pro Prahu 10.

Z podnětu této stížnosti krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení a řízení předcházející tomuto usnesení a dospěl k těmto závěrům:

Okresní soud pro procesně nezávadném předběžném projednání obžaloby rozhodl, že v přípravném řízení nebylo provedeno úplné dokazování; konkrétně nebylo provedeno znalecké zkoumání obviněné o jejím duševním stavu, a to ani z hlediska případné drogové závislosti. Obviněná také nebyla vyslechnuta ke zneužívání omamných látek a jedů. Proto okresní soud dovodil, že vzhledem k obsáhlejšímu doplnění dokazování je na místě vrátit věc k došetření prokurátorovi.

Závěry okresního soudu o nutnosti doplnit dokazování ve shora naznačeném směru jsou správné. Jsou podloženy zprávou Psychiatrické léčebny v Želivě, kterou doplnil dokazování krajský soud. Z této zprávy vyplývá, že ošetřující lékař obviněné na základě vlastních poznatků doporučil její znalecké zkoumání, poněvadž u ní zjistil rozvinutou drogovou závislost a má za to, že její ovládací schopnosti byly narušeny, což podle jeho názoru mělo vliv na páchání její trestné činnosti.

Okresní soud tedy správně shledal, že obžaloba se neopírá o dostatečné důkazy, že důkazy opatřenými v přípravném řízení nebyly objasněny všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině, trestu a eventuálních ochranných opatřeních. Proto je nutné doplnit dokazování, a to v rozsáhlejší míře.

Neobstojí námitky stěžovatele, že v době přípravného řízení nebyl důvod provádět dokazování v rozsahu uvedeném v napadeném usnesení. Není totiž rozhodující, ve které době nastala nutnost věc došetřit. Rozhodující je stav věci v době předběžného projednání obžaloby.

Ani další námitka citovaná výše není důvodná. V rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud ČSR odňal věc obvodnímu soudu pro Prahu 10 a přikázal ji okresnímu soudu v Pelhřimově, je totiž uvedeno, že okresní soud v Pelhřimově má nejlepší podmínky pro ověření zdravotního stavu obviněné a zajištění její účasti při hlavním líčení, poněvadž ta je v současné době hospitalizována v psychiatrické léčebně v okrese Pelhřimov, pokud tento soud nedospěje k závěru, že potřebné úkony ke zjištění skutečného stavu věci je třeba provést v přípravném řízení.

Nelze však souhlasit s výrokem napadeného usnesení okresního soudu v Pelhřimově v tom směru, že bylo rozhodnuto o vrácení věci k došetření „obvodnímu prokurátorovi pro Prahu 10“. Pro určení konkrétního prokurátora rozhodnutím soudu podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. není v trestním řádu žádná opora. V příslušných ustanoveních, která tento institut upravují, se pouze obecně hovoří o vrácení věci prokurátorovi k došetření. Ani z dalších ustanovení trestního řádu nelze dovozovat, že by soud v takovém případě mohl určovat, kterému prokurátorovi se věc vrátí k došetření. Určení příslušného prokurátora je vnitroresortní záležitostí prokuratury. Příslušnost toho kterého prokurátora pro dozor nad přípravným řízením je i pro případ vrácení věci prokurátorovi k došetření stanovena interními předpisy prokuratury.