Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31.10.1984, sp. zn. 1 Cz 40/84, ECLI:CZ:NS:1984:1.CZ.40.1984.1

Žalobkyně v žalobě uváděla, že 18.9.1981 navštívila restauraci v P.-L., kde po převzetí oběda ze samoobslužné linky odešla ke stolu a usedla; při usednutí se pod ní zlomila židle a žalobkyně pádem na zem utrpěla úraz. Po neúspěšném jednání o dobrovolné odškodnění tohoto úrazu se žalobkyně žalobou domáhala náhrady bolestného ve výši 450,- Kčs proti žalovanému provozovateli restaurace, dále proti organizaci, která do restaurace židli dodala, a posléze proti organizaci, která tuto židli vyrobila.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem rozhodl, že žalovaná organizace, která dodala nábytkové zařízení do restaurace, je povinna zaplatit žalobkyni částku 450,- Kčs s 3 úroky ode dne 14. 12. 1981 a do pokladny obvodního soudu pro Prahu 7 soudní poplatek do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně dalších dvou žalovaných organizací byla žaloba zamítnuta. Své rozhodnutí, pokud šlo o zamítavý výrok, soud prvního stupně, odůvodnil poukazem na ustanovení § 421 odst. 3 o. z.

K odvolání žalované organizace, jíž byla uložena uvedená platební povinnost, městský soud v Praze svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba částku 450,- Kčs s 3 úroky od 14. 12. 1981 do zaplacení, se zamítá. Dále bylo vysloveno, že v nenapadeném výroku ve vztahu k oběma dalším žalovaným organizacím, zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Pokud šlo o náhradu nákladů řízení mezi účastníky odvolacího řízení navzájem, odvolací soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Stížnost pro porušení zákona, podaná ministrem spravedlnosti ČSR, jejímž rozsahem a důvody je Nejvyšší soud ČSR vázán ( § 242 odst. 1 o. s. ř.), směřovala pouze proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta ohledně žalovaných restaurací a jídelen.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl tak, že uvedeným výrokem rozsudku soudu prvního stupně byl ve stížnosti napadeném rozsahu porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 238 o. z. odpovídá organizace poskytující službu za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při poskytnutí služby použito; této odpovědnosti se nemůže zprostit.

Při poskytování služeb veřejného stravování umožňuje organizace, aby občané použili řadu věcí této organizace sloužících řádnému uspokojení potřeb občanů prostřednictvím uvedených služeb ( § 226 o. z.). Takovými věcmi jsou např. stolní nádobí, příbory, ale i židle, na které občan sedí, nebo stůl, na němž je prostíráno. Všechny uvedené věci mají povahu věcí použitých při poskytnutí služby.

Jestliže některé z těchto věcí je vadná a její vadnost je příčinou vzniku škody, je třeba dovodit, že škoda vyla způsobena okolnostmi, které mají původ v povaze věci použité při poskytnutí služby.

Za těchto předpokladů odpovídá organizace poskytující službu občanovi podle ustanovení § 238 o. z.

K odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení § 238 o. z. není zapotřebí, aby organizace poskytující službu škodu zavinila nebo aby porušila některou právní povinnost. Jakmile jsou splněny předpoklady odpovědnosti organizace obsažené v ustanovení § 238 o. z., organizace za vzniklou škodu odpovídá a této své odpovědnosti se nemůže (vzhledem k výslovnému znění ustanovení § 238, věta za středníkem, o. z.) zprostit. Odpovědnost organizace za škodu by při splnění předpokladů obsažených v ustanovení § 238 o. z. nebyla dána jen v rozsahu případného zavinění poškozeného ( § 441 o. z.).

V dosavadní řízení v této věci soudy vycházely z toho, že příčinou poškození žalobkyně byla vada židle použité při poskytování služby veřejného stravování. Za této situace odpovídá za vzniklou škodu organizace provádějící uvedenou službu ve smyslu ustanovení § 234 o. z. Přitom je vzhledem k předpokladům a povaze odpovědnosti za škodu upravené v ustanovení § 238 o. z. nerozhodné, zda organizace poskytující službu veřejného stravování o vadě židlí věděla nebo mohla vědět.

Kromě toho soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 155, věta druhá, o. s. ř. opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení.

Protože tedy soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně žalovaných restaurací a jídelen, aniž by posoudil právo žalobkyně na náhradu škody vůči této organizaci podle ustanovení § 238 o. z., a nerozhodl o náhradě nákladů řízení, porušil svým rozsudkem v uvedeném rozsahu zákon v ustanoveních § 238 o. z. a § 155 o. s. ř.