Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.12.1982, sp. zn. 6 Cz 88/82, ECLI:CZ:NS:1982:6.CZ.88.1982.1

Usnesením okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 1981 č. j. 12 C 248/80 – 47 bylo zrušeno kárné opatření důtky uložené navrhovatelce ředitelem závodu, v němž pracovala, a to rozhodnutím z 24. 9. 1980. Podle názoru soudu totiž ze čtyř skutků, jimiž měla navrhovatelka porušit pracovní kázeň, bylo jen pro dva skutky uloženo kárné opatření důvodně. Rozhodnutím ředitele téhož závodu z 30. 1. 1981 bylo potom navrhovatelce za zbývající nepostižené případy porušení pracovní kázně z 25. 8. 1980 a z 28. 8. 1980 opět uloženo kárné opatření důtky. Porušení pracovní kázně spatřoval kárný orgán v tom, že navrhovatelka 25. 8. 1980 prodávala vysoce nekvalitní cibuli, neodpovídající základním požadavkům ČSN, a hrubě se chovala ke kontrolním orgánům a že 28. 8. 1980 se přes pokyn svého nadřízeného nedostavila na vedení závodu k řešení případů porušování pracovní kázně, ač bylo pro ni vysláno služební vozidlo. Navrhovatelka se domáhala u rozhodčí komise zrušení

kárného opatření; protože jejímu návrhu nebylo vyhověno, obrátila se na okresní soud v Českých Budějovicích, který usnesením z 29. 7. 1981 č. j. 10 C 67/81 – 20 toto kárné opatření také potvrdil.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným usnesením z 29. 7. 1981 byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce nabude-li právní moci rozhodnutí rozhodčí komise, jímž bylo rozhodnutí o uložení kárného opatření zrušeno, může vedoucí organizace uložit nové kárné opatření jen do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o zrušení nabylo právní moci; přitom je vázán právním názorem rozhodčí komise. Totéž platí, jestliže rozhodnutí o uložení kárného opatření zrušil soud.

Ze znění tohoto ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce vyplývá, že na rozdíl od ustanovení § 78 odst. 1 zák. práce, podle něhož může kárná opatření ukládat nejen vedoucí organizace, nýbrž i jiný jím zmocněný vedoucí pracovník, po zrušení kárného opatření rozhodčí komisí nebo soudem není oprávněn uložit kárné opatření žádný jiný vedoucí pracovník než vedoucí organizace. 1)

Organizací, jíž se v daném případě návrh týkal, byl podnik Z. v Č., avšak kárné opatření z 30. 1. 1981 vydal jen ředitel závodu. Je nerozhodné, v jakém rozsahu byl ředitel závodu zmocněn vydávat kárná opatření, i to, že byl pověřen jednat za organizaci u soudu. Rozhodná je pouze ta skutečnost, že nikdo jiný kromě ředitele organizace nemohl platně vydat kárné opatření ve smyslu ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce.

Pokud tedy soud v projednávané věci neposuzoval věc z výše uvedeného hlediska, porušil tím zákon v ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce.

1) Podle názoru vyjádřeného federálním ministerstvem práce a sociálních věcí pod č. j. F 43-1980-413.270683/558 (s nímž se ztotožnil i Nejvyšší soud ČSSR pod sp. zn. Cpjf 94/83) je v době nepřítomnosti vedoucího organizace oprávněn uložit nové kárné opatření ve smyslu ustanovení § 81 odst. 3 zák. práce statutární zástupce vedoucího organizace.