Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.12.1980, sp. zn. 3 Tz 31/80, ECLI:CZ:NS:1980:3.TZ.31.1980.1

Neoprávněné zadržování věci náležející jinému s úmyslem vynutit plnění, k němuž je poškozený povinen na základě občanskoprávního vztahu s pachatelem, nedosahuje-li stupně společenské nebezpečnosti trestného činu nebo přečinu, zakládá znaky přestupku proti občanskému soužití podle § 19 zák. č. 60/1961 Sb., nikoli porušení pracovní kázně podle § 73 násl. zák. práce. Takovou věc je třeba postoupit příslušnému národnímu výboru, nikoliv vedoucímu organizace, kde je pachatel zaměstnán.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 18. 12. 1980 sp. zn. 3 Tz 31/80.)

K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. srpna 1980 sp. zn. 7 T 56/80, jímž byla věc obviněného J. M. postoupena jako porušení pracovní kázně řediteli Inženýrských a průmyslových staveb, n. p., závod 02 Karlovy Vary, a sám ve věci rozhodl tak, že věc postoupil k projednání Městskému národnímu výboru v Karlových Varech jako přestupek.

Z odůvodnění:

Jednání obviněného J. M. spočívající v tom, že dne 28. 12. 1979 v Karlových Varech-Bohaticích v podnikové ubytovně, aby vynutil vrácení pracovních potřeb, zejména kanystru na benzín, zadržoval J. P. televizi Bajkal, kterou měl v pronájmu od Multiservisu Praha, bylo napadeným usnesením po provedeném dokazování posouzeno tak, že obviněný porušil zásady soudružské spolupráce, a věc byla postoupena jako porušení pracovní kázně řediteli závodu.

Generální prokurátor ČSR podal proti tomuto usnesení okresního soudu ve lhůtě šesti měsíců od jeho právní moci stížnost pro porušení zákona. Uvádí v ní, že obviněný se nedopustil svým jednáním porušení pracovní kázně, a proto věc měla být postoupena ve shodě s návrhem okresního prokurátora příslušnému národnímu výboru jako přestupek proti pravidlům socialistického soužití podle § 19 zák. č. 60/1961 Sb.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného rozhodnutí, i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 72 a násl. zákoníku práce upravují vztahy pracovníků v pracovním procesu a zdůrazňují, že základním předpokladem úspěšného plnění úkolů organizace je socialistická pracovní kázeň, která je mimo jiné založena i na vztazích soudružské spolupráce.

Obviněný J. M. se dopustil protispolečenského jednání sice na ubytovně Inženýrských a průmyslových staveb vůči svému spoluzaměstnanci, avšak nešlo o porušení pracovní kázně. Jednání se dopustil mimo objekt závodu a v mimopracovní době. Šlo o nepřiměřeným způsobem vynucované vypořádání občanskoprávního vztahu, který vznikl tím, že obviněný J. M. zapůjčil svědku J. P. věci. Následek, který způsobil obviněný J. M. svým jednáním, se netýkal Inženýrských a průmyslových staveb. Této organizaci nezpůsobil škodu ani jinou újmu.

Z toho důvodu mělo být vyhověno návrhu prokurátora učiněnému v hlavním líčení po skončení dokazování a věc měla být postoupena příslušnému národnímu výboru jako přestupek proti pravidlům socialistického soužití podle § 19 zák. č. 60/1961 Sb.

Ve výroku o postoupení věci pochybil okresní soud dále i tím, že užil nesprávného ustanovení trestního řádu, když v něm uvedl, že jako kárné provinění věc postupuje příslušnému orgánu podle § 222 odst. 1 trestního řádu; správné bylo užití ustanovení § 222 odst. 2 tr. ř.