Usnesení Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16.01.1980, sp. zn. Ncdf 132/79, ECLI:CZ:NS:1980:NCDF.132.1979.1

Účastník občanského soudního řízení v několika právních věcech týkajících se týchž účastníků řízení podal Nejvyššímu soudu ČSSR návrh na vydání rozhodnutí podle ustanovení § 14 a § 16 o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu České socialistické republiky a městského soudu v Praze z projednávání těchto věcí (pro uváděnou podjatost se zřetelem na jejich poměr k některým z těchto právních věcí, jak se podle názoru navrhovatele projevoval v průběhu řízení o nich) a na přikázání těchto věcí podle ustanovení § 12 odst. 1 a 2 o. s. ř. k projednávání a k rozhodování některému soudu prvního stupně (případně v odvolacím řízení soudu druhého stupně) v obvodu působnosti Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky.

Nejvyšší soud ČSSR, když účastník řízení na svém návrhu i přes dané poučení trval a výslovně znovu žádal, aby Nejvyšší soud ČSSR sám o jeho návrhu rozhodl, zastavil řízení o návrhu na vyloučení uvedených soudců z projednávání o rozhodování věcí, týkajících se tohoto účastníka řízení, a na přikázání věci podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučení ( § 14 o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučení z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a k jejich zástupcům lez mít pochybnost o jejich nepodjatosti. U soudů vyššího stupně jsou vyloučení i soudci, kteří rozhodovali o věci soudu nižšího stupně a naopak ( § 14 odst. 2 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. rozhodne o tom, zda je soudce vyloučen, nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího soudu SSR rozhodne jiný senát téhož soudu.

O přikázání věci jinému než příslušnému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje tehdy, nemůže-li příslušný soud ve věci jednat, protože jeho soudci jsou z projednávání a rozhodování vyloučeni. Tomu však musí předcházet rozhodnutí podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen. Občanský soudní řád také v § 16 odst. 1 výslovně stanovení, kterému soudu náleží o vyloučení soudce rozhodovat. Nemůže proto soud vyššího stupně v rozporu s tímto kogentním ustanovením právního předpisu svým rozhodnutím nahrazovat rozhodnutí příslušného soudu nižšího stupně.

Rozhodnutí o přikázání věci se týká vždy jen konkrétní právní věci projednávané v občanském soudním řízení a jen v této konkrétní věci je soud rozhodnutím o vyloučení soudce vázán.

Je-li tedy některým z účastníků občanského soudního řízení namítána podjatost soudce (soudců), musí být vždy v souvislosti s projednáváním konkrétní právní věci rozhodnuto, zda a který soudce soudu prvního stupně je z projednávání a rozhodování věci vyloučen (a z jakých důvodů); o tom rozhoduje nadřízený soud v senátě. Je-li namítána podjatost soudce (soudců) soudu druhého stupně, postupuje se stejně. Jestliže je namítána podjatost soudce Nejvyššího soudu ČSR nebo Nejvyššího soudu SSR, musí jiný senát tohoto nejvyššího soudu republiky ( § 16 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.) rozhodnout o tom, zda je soudce tohoto soudu vyloučen z projednávání a rozhodování věci.

O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (tzv. nutné přikázání věci jinému soudu než příslušnému) se tedy rozhoduje až tehdy, je-li pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování konkrétní věci vyloučeni, a příslušný soud nemůže proto jednat. V takovém případě rozhoduje o přikázání věci soud, který je nejblíže nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; je-li jeden z těchto soudů na území České socialistické republiky a druhý na území Slovenské socialistické republiky, rozhoduje o přikázání věci Nejvyšší soud Československé socialistické republiky ( § 12 odst. 3 o. s. ř.).

Z ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. a § 15 odst. 1 a 2 o. s. ř., uvádějících důvody pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci (tj. poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, pro který lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti), jakož i práva a povinnosti účastníků v této souvislosti (právo vyjádřit se o osobách soudců a povinnost sdělit skutečnosti, pro něž je soudce z projednávání a rozhodování vyloučen), vyplývá, že účastník občanského soudního řízení, který namítá podjatost soudce, musí uvést ohledně každého soudce, o němž navrhuje, aby byl z projednávání věci a z rozhodování o věci vyloučen, ty skutečnosti, pro které je jednotlivý soudce vyloučen.

V daném případě se však účastník občanského soudního řízení výslovně domáhal, aby Nejvyšší soud ČSSR rozhodl o vyloučení všech soudců Nejvyššího soudu České socialistické republiky a městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování právních věcí jím uvedených a o přikázání těchto věcí k projednávání některému soudu prvního stupně (případně v odvolacím řízení soudu druhého stupně) ve Slovenské socialistické republice, ačkoliv nebylo dosud způsobem a postupem, který je stanoven občanským soudním řádem, rozhodnuto o vyloučení soudců příslušných soudů prvního a druhého stupně v České socialistické republice (popřípadě ještě i dalších soudců jiných soudů v této republice) z projednávání a rozhodování konkrétních právních věcí.

Za těchto okolností nebyly ovšem, splněny podmínky řízení ( § 103 o. s. ř.), za nichž by Nejvyšší soud ČSSR mohl o uplatněném návrhu na vyloučení soudců a na přikázání věci jinému něž příslušnému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. jednat a rozhodnout.

Bylo proto pro nedostatek podmínek řízení rozhodnuto podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. o zastavení řízení ohledně uvedeného návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího soudu České socialistické republiky a městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování v návrhu uváděných právních věcí a o jejich přikázání jinému než příslušnému soudu z důvodů stanovených v § 12 odst. 1 o. s. ř. Uvedený nedostatek podmínek řízení nebylo možné odstranit, když navrhovatel výslovně trval na tom, aby o jeho návrhu rozhodl Nejvyšší soud ČSSR, třebaže byl o zákonem stanoveném postupu při rozhodování o návrzích tohoto druhu poučen.

Pokud navrhovatel ve svém návrhu poukazoval také na ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. (podle něhož věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti), bude o návrhu navrhovatele v tomto smyslu rozhodnuto usneseními Nejvyššího soud ČSSR, jež budou vydána v jednotlivých právních věcech (na něž navrhovatel poukazoval) samostatně s uvážením případných odpovídajících důvodů vhodnosti pro přikázání věci.

1) zákonem č. 99/1963 Sb. (jehož úplné znění se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 162/1973 Sb.)