Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.12.1979, sp. zn. Cpj 100/79, ECLI:CZ:NS:1979:CPJ.100.1979.1

II.

Jestliže kupující uplatnil u obchodní organizace právo na výměnu věci i právo na zrušení smlouvy alternativně, došlo k zániku smlouvy o prodeji v obchodě zrušením.

Vyskytují se případy, kdy kupující z důvodu vady věci zakoupené v obchodě uplatní u obchodní organizace současně právo na výměnu věci i právo na zrušení smlouvy ( § 251 odst. 1 o. z.). V těchto případech bývá někdy dovozována neurčitost, a tedy neplatnost právního úkonu kupujícího, jímž byla tato práva uplatněna ( § 37, § 39 o. z.).

Z pouhé skutečnosti, že kupující uplatnil obě práva uvedená v ustanovení § 251 1 o. z., nelze však bez dalšího dovodit neurčitost a v jejím důsledku i neplatnost právního úkonu. Je především třeba zjistit, co chtěl kupující takovým uplatněním obou práv projevit ( § 35 odst. 1 a 2 o. z.).

Jestliže nelze výkladem projevu vůle kupujícího dospět k závěru, že chtěl uplatnit pouze jedno z obou práv uvedených v ustanovení § 251 odst. 1 o. z., ani nešlo o uplatnění těchto práv způsobem uvedeným pod bodem I. tohoto stanoviska, zbývá závěr, že jde o alternativní uplatnění práva na výměnu věci a práva na zrušení smlouvy.

Uplatnění práva na zrušení smlouvy má vždy ten účinek, že smlouva o prodeji v obchodě zaniká, jakmile takový projev vůle organizaci dojde.

Jestliže tedy organizaci došel právní úkon kupujícího obsahující alternativní projevy vůle (jeden směřující k výměně věci a druhý ke zrušení smlouvy), nastal tímto okamžikem uvedený objektivní účinek uplatněného práva na zrušení smlouvy. Proto při alternativním uplatnění obou těchto práv smlouva o prodeji v obchodě zaniká zrušením s účinky uvedenými v ustanovení § 457 odst. 1 o. z.

1) Výkladem ustanovení § 251 odst. 1 o. z. se zabývalo již také stanovisko uveřejněné pod č. 17/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.