Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.11.1977, sp. zn. 4 Cz 41/77, ECLI:CZ:NS:1977:4.CZ.41.1977.1

Státní notářství ve Znojmě přijalo rozhodnutím do notářské úschovy osobní automobil, který složil do notářské úschovy složitel J. Č. pro oprávněné J. V. a V. V. z důvodu „vymáhání soudním výkonem rozhodnutí částky 10 000,- Kčs od manželů J. V. a V. V.“.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že tímto rozhodnutím státního notářství, které nabylo právní moci, byl porušen zákon.

Z odůvodnění.

Státní notářství přijímá do úschovy movitou věc, která je u něho skládána účastníkem za účelem splnění dluhu ( § 69 odst. 1 písm. a/ not. ř.) v případě, že to povaha dluhu připouští a že jsou pro to dány důležité důvody týkající se věřitele, zejména odpírá-li věřitel přijmout plnění, je-li neznám nebo nepřítomen ( § 83 o. z.). Přitom základním předpokladem pro to, aby věc mohla být do úschovy přijata, je skutečnost, že jde o věc, která se hodí k úschově a že státní notářství nalezlo vhodný způsob uschování ( § 70 not. ř.).

V daném případě státní notářství přijalo do úschovy ojetý automobil, který měl složitel J. Č. vrátit na základě pravomocného soudního rozsudku manželům J. V. a V. V. proti vrácení jimi přijaté kupní ceny ve výši 10 000,- Kčs. Státní notářství svým rozhodnutím přijalo tento automobil do úschovy s tím, že bude uložen „v uličce u soudní budovy“; v rozhodnutí se dále konstatovalo, že „účastník byl poučen, že sám nese jakoukoli škodu, bude-li na vozidle způsobena“.

Ze spisu státního notářství není patrno, jakým způsobem mělo být uložení automobilu provedeno, o jakou uličku má jít, zda jde o prostor zastřešený či jinak chráněný, o prostor přístupný nebo ohrazený či střežený a zda a jakým možnostem poškození, zničení nebo ztráty je vozidlo vystaveno (jako např. nepříznivým povětrnostním vlivům, možnosti poškození nebo odcizení vozidla apod.). Z citovaného nesprávného poučení o odpovědnosti za možnou škodu na vozidle, uvedeného v rozhodnutí, vyplývalo, že si stání notářství bylo vědomo rizika s tímto uložením spojeného, a tedy i toho, že zřejmě v konkrétním případě nešlo o vhodný způsob úschovy.

Pokud tedy vzhledem k nedostatku vhodných prostor pro úschovu motorových vozidel anebo i vzhledem k nehmotnosti zajisti úschovu jiným způsobem (viz např. i § 47 odst. 4 jednacího řádu pro státní notářství) 1) nebylo možno věc náležitě uschovat, pak státní notářství mělo před vydáním rozhodnutí uvážit, zda nejsou ve smyslu ustanovení § 70 not. ř. dány podmínky pro to, aby bylo odmítnuto přijetí vozidla do úschovy.

Podle obsahu návrhu šlo v projednávané věci složiteli J. Č. o to, aby mohl v rámci soudního výkonu rozhodnutí, které uložilo jemu povinnost vydat automobil a manželům J. V. a V. V. vzájemně podmíněnou povinnost vrátit přijatou kupní cenu, prokázat, že je splněna podmínka podle ustanovení § 262 o. s. ř. Ze znění tohoto ustanovení však nelze vyvodit, že by soud mohl v takovém případě nařídit soudní výkon rozhodnutí k vymožení peněžité částky jenom v případě, že oprávněný splnil svoji povinnost vůči povinnému spočívající ve vydání auta. Naopak z jeho znění nutno vyvodit, že stačí, když splnění této povinnosti bylo alespoň zajištěno. Jestliže jde o vrácení osobního automobilu, pak kupujícímu jenž proti prodávajícímu navrhuje soudní výkon rozhodnutí pro vymožení peněžité částky, kterou mu zaplatit na úhradu cen,y stačí, jestliže prokáže, že do notářské úschovy byl přijat technický průkazu a osvědčení o něm, týkající se vozidla, jež má být prodávajícímu vráceno. Tím totiž bylo zajištěno splnění závazku, neboť z těchto dokladů vyplývá existence vozidla a bez nich s ním nelze po právu disponovat. 2)

Byl tedy uvedeným rozhodnutím státního notářství porušen zákon v ustanoveních § 69 odst. 1 písm. a) i § 70 not. ř. v souvislosti s ustanovením § 83 o. z. Toto rozhodnutí bylo proto zrušeno a věc vrácena státnímu notářství k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí ( § 242 odst. 1 a § 243 odst. 1 o. s. ř.).

1) Podle uváděného ustanovení jednacího řádu pro státní notářství (vydaného instrukcí ministerstva spravedlnosti z 25. 2. 1964 č. j. 216/64-L a uveřejněného v částce 2/1964 Sbírky instrukcí a sdělení ministerstva spravedlnosti; oznámení o jeho vydání viz v částce 29/1964 Sbírky zákonů) lze movité věci uložit u vhodného schovatele, kterého státní notářství ustanoví především z řad organizací poskytujících obyvatelstvu služby uschováním věcí.

2) Viz i č. 34/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 172 ).