Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 25.04.1979, sp. zn. 7 To 14/79, ECLI:CZ:NS:1979:7.TO.14.1979.1

K odvolání krajského prokurátora Nejvyšší soud ČSR zrušil rozsudek krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 1978 sp. zn. 3 T 5/78 ve výroku o trestech uložených obviněným Z. M., A. M. a F. K. a při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že obviněným uložil nové tresty odnětí svobody, dále Z. M. trest propadnutí pákových štípacích kleští a všem obviněným též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidle na dobu dvou roků.

Z odůvodnění:

Napadeným rozsudkem byli obvinění uznáni vinnými a to Z. M. a A. M. trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným, u obv. Z. M. též dílem ve stadiu přípravy, obv. Z. M. a A. M. dále trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a obv. F. K. trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1, odst. 4 tr. zák.

Těchto trestných činů se obvinění dopustili více pokračujícími útoky proti majetku v socialistickém vlastnictví a obv. Z. M. a A. M. též proti majetku v osobním vlastnictví.

Krajský prokurátor v odvolání kromě jiného vytkl, že obv. Z. M., A. M. a F. K. se dopustili též trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a tr. zák., a byly tedy dány podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel na přiměřenou dobu.

Nejvyšší soud ČSR jako soud odvolací přezkoumal ve smyslu § 254 odst. 1, 2 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku a správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo, a shledal, že odvolání krajského prokurátora je částečně důvodné.

Bylo nutno přisvědčit odvolání krajského prokurátora, pokud vytýkalo napadenému rozsudku, že nebyly uloženy tresty zákazu činnosti obžalovaným. Tito obžalovaní zneužívali řidičského oprávnění a řidičského dovednosti k páchání majetkové trestné činnosti, která byl takovým způsobem usnadňována. Bylo proto třeba účinnost trestů odnětí svobody u těchto obžalovaných zvýšit též uložením trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel.