Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.09.1975, sp. zn. Tpj 59/75, ECLI:CZ:NS:1975:TPJ.59.1975.1

Jestliže byl odsouzenému uložen trest odnětí svobody převyšující šest měsíců, nepřichází v úvahu odklad nebo přerušení výkonu trestu podle § 328 odst. 1 tr. ř., byť v době, kdy je odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby, má vykonávat jen zbytek trestu nepřevyšující šest měsíců.

Bylo-li odsouzenému postupně uloženo několik trestů odnětí svobody, jež dosud nebyly vykonány, popř. zcela vykonány, předseda senátu podle § 328 odst. 1 tr. ř. odloží nebo přeruší výkon souhrnu postupně uložených trestů odnětí svobody, jen jestliže tento souhrn nepřevyšuje šest měsíců.

(Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10. 9. 1975, Tpj 59/75.)

Ministerstvo spravedlnosti ČSR navrhlo zaujetí stanoviska k otázce použití ustanovení § 328 odst. 1 tr. ř. v případech, kdy odsouzený má odpykat dva (nebo více) trestů odnětí svobody, které jednotlivě nepřevyšují šest měsíců, ale ve svém souhrnu tuto hranici převyšují. Nejednotnost praxe soudů v naznačeném směru zjistilo ministerstvo spravedlnosti při výkonu své kontrolní činnosti.

Podle ustanovení § 328 odst. 1 tr. ř. předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby.

Důvodová zpráva k trestnímu řádu nic bližšího k ustanovení § 328 odst. 1 tr. ř. neuvádí. Z jejího obsahu a smyslu k hlavě dvacáté tr. ř. lze však dovodit, že institutů odkladu a přerušení výkonu trestu za podmínek uvedených v citovaném zákonném ustanovení se má využívat k výchovnému působení na odsouzeného, k jehož nápravě by jinak měl vést výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího šest měsíců. Rozhodující je tedy délka trestu, který byl uložen. O tom svědčí také dikce ustanovení § 38 zák. č. 59/1965 Sb., jež má obdobu v ustanovení § 328 odst. 1 tr. ř. a podle něhož „je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby, přeruší soud výkon trestu, který byl uložen na dobu nepřevyšující šest měsíců“. Toto ustanovení zákona o výkonu trestu odnětí svobody je normou materiální povahy, z níž je třeba vycházet při aplikaci procesního předpisu § 328 odst. 1 tr. ř. Pokud tedy byl odsouzenému uložen trest převyšující šest měsíců, nepřichází u něho v úvahu postup podle citovaného zákonného ustanovení, byť v době, kdy je povolán k výkonu základní vojenské služby, má vykonávat jen zbytek trestu nepřevyšující šest měsíců. Skutečný, a tedy výraznější stupeň narušení takového odsouzeného vyjadřuje uložený trest převyšující hranici šesti měsíců. Obdobně je třeba řešit i případ, kdy bylo odsouzenému postupně uloženo několik trestů odnětí svobody, jejichž souhrn převyšuje šest měsíců a žádný z nich není zcela vykonán ( § 64 odst. 1 zák. o výkonu trestu odnětí svobody). Ani v takovém případě se tedy výhody přerušení nebo odkladu výkonu trestu nemůže dostat pachateli, jemuž byly postupně uloženy dva nebo více trestů, jež při uložení v souhrnu převyšovaly šest měsíců. U takové osoby nepřichází v úvahu odklad nebo přerušení výkonu trestu, a je proto nutné, aby na ni bylo napřed výchovně působeno výkonem trestu a teprve pak aby nastoupila základní vojenskou službu.

Postupně uloženými tresty se pro účely výkladu § 238 odst. 1 tr. ř. rozumí nejen pravomocné uložení dalšího nepodmíněného trestu odnětí svobody rozsudkem ( § 139 tr. ř.) v době, kdy předchozí trest odnětí svobody nebyl ještě vykonán, popř. zcela vykonán, nýbrž patří sem i jiná rozhodnutí, podle nichž se má za uvedených podmínek vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody; jde o rozhodnutí, že se vykoná trest odnětí svobody uložený původně podmíněně ( § 60 odst. 1 tr. zák.), dále o rozhodnutí o tom, že se nápravné opatření nebo jeho část přeměňuje v odnětí svobody ( § 45 odst. 2 tr. zák.), že se vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z něhož byl odsouzený podmíněně propuštěn ( § 64 odst. 1 tr. zák.), anebo že se nařizuje výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části za peněžitý trest, který nebyl zaplacen, a je zjevné, že by jeho výkon nebo výkon jeho části mohl být zmařen ( § 344 odst. 2 tr. ř.).