Závěry Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 23.03.1976, sp. zn. Cpjf 22/76, ECLI:CZ:NS:1976:CPJF.22.1976.1

I.

Dodržování socialistické zákonnosti, zvyšování úlohy práva a upevňování socialistického právního vědomí zajišťují soudy v občanském soudním řízení především rozhodováním o právech a zákonem chráněných zájmech občanů, organizací i státu. Včas vydané, zákonu odpovídající a přesvědčivě zdůvodněné rozhodnutí soudu nebo státního notářství, k němuž došlo v řízení probíhajícím objektivně, důstojně a kulturně, je nejúčinnějším prostředkem zvyšování autority soudů a státních notářství.

Jedním z rozhodujících předpokladů úspěšného plnění úkolů soudů a státních notářství je znalost zákonů a ostatních právních předpisů. Tyto právní normy je třeba vykládat a aplikovat v souladu s potřebami socialistické společnosti, jejímž zájmům slouží. K výkladu občanského zákoníka 1), zákona o rodině 2), zákoníku práce 3), občanského soudního řádu 4) a notářského řádu 5) bylo od počátku jejich účinnosti zaujato již nemálo výkladových stanovisek, a to jednak v souborech některých právních problému a jednak i v jednotlivých právních otázkách.

Nejvyšší soud ČSSR v součinnosti s Nejvyšším soudem ČSR a Nejvyšším soudem SSR i ministerstvy spravedlnosti ČSR a SSR zhodnotil na zasedání pléna Nejvyššího soudu ČSSR dne 23. 11. 1973 použitelnost směrnic, usnesení, rozborů a zhodnocení soudní praxe, vydaných k výkladu občanského zákoníka, zákona o rodině, občanského soudního řádu a notářského řádu bývalým Nejvyšším soudem po účinnosti těchto uvedených právních předpisů.

Výsledky provedené prověrky použitelnosti uvedených výkladových stanovisek z hlediska současných i perspektivních potřeb rozvoje společenských vztahů byly pak vyjádřena v usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSSR z 23. 11. 1973, Plsf 2/73 6). Došlo také ke knižnímu vydání těchto základních zobecňujících výkladových stanovisek občanskoprávních ve sborníku Nejvyššího soudu ČSSR „Nejvyšší soud o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím“. 7)

Významnou pomůckou při výkladu zákonů a jiných právních předpisů je Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek (dříve Sbírka rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR a Sbírka rozhodnutí československých soudů). Její význam je třeba zdůraznit zejména v souvislosti s nástupem poměrně velkého počtu mladých pracovníků do funkcí soudů a státních notářů.

V zájmu usnadnění orientace v dosavadní publikované judikatuře přikročuje proto Nejvyšší soud ČSSR k vydání souhrnného rejstříku k rozhodnutím a stanoviskům ve věcech občanskoprávních, a to zatím především k těm, které byly uveřejněny ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v letech 1964 až 1974, tedy v ročnících XVI – XXVI této sbírky 8). Tento rejstřík bude vydán knižně v rozsahu odpovídajícím nákladu Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Vydání souhrnného rejstříku předcházelo v součinnosti s nejvyššími soudy republik přezkoumání uveřejněných rozhodnutí a stanovisek v tom smyslu, zda v nich obsažené výkladové závěry nadále odpovídají vývoji ve společenských a právních vztazích a zda mohu i nadále být účinným prostředkem k usměrnění výkladu zákonů a jiných právních předpisů a plnit tak funkci prostředku k zajištění jednotného výkladu právních norem.

Vydáním souhrnného rejstříku ke Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sledoval Nejvyšší soud ČSSR také ten cíl, aby zejména soudům prvního stupně byl poskytnut základní materiál pro zavedení vlastní evidence judikatury.

Nejvyšší soud ČSSR předpokládá, že již uvedený sborník Nejvyššího soudu ČSSR a souhrnný rejstřík ke Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek budou pro soudce a státní notáře účinnou pomůckou v jejich úsilí o zvyšování kvality řízení a rozhodování a také o zvýšení účinnosti působení soudů a státních notářství na vytváření a upevňování socialistického právního vědomí občanů.

II.

Občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu ČSSR přijalo po přezkoumání použitelnosti rozhodnutí a stanovisek ve věcech občanskoprávních, uveřejněných v ročnících XVI – XXVI Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tyto závěry:

1. Rozhodnutí a stanoviska, jakož i ostatní zobecňující materiály senátů a kolegií Nejvyššího soudu ČSSR, nejvyšších soudů republik, bývalého Nejvyššího soud a krajských soudů, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (část občanskoprávní) v letech 1964 až 1974 jsou nadále použitelná v rozhodovací i ostatní činnosti soudů a státních notářství, a to v rozsahu a ve znění vyplývajícím dále z části II/2 těchto závěrů.

2. Z rozhodnutí a stanovisek i ostatních zobecňujících materiálů uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

a/ jsou napříště nepoužitelná vzhledem k pozdějším změnám v právní úpravě:

– z ročníku 1964 (XVI):

VII/1964 (vzhledem k tomu, že již pozbyl účinnosti jednací řád bývalého Nejvyššího soudu, který ukončil svou činnost ve smyslu ustanovení zákona č. 156/1969 Sb., č. 9/1964 (vzhledem k ustanovení § 95 odst. 2 o. z.; srov. i rozhodnutí uveřejněné pod č. 31/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), č. 12/1964 (vzhledem k ustanovení § 8 vyhlášky č. 13/1968 Sb. zrušujícímu předchozí právní předpisy o normách mank a vzhledem k ustanovení § 1 zák. práce), č. 19/1964 (vzhledem k ustanovení § 476 o. z. upravujícímu formu závěti), č. 25/1964 (vzhledem k nové právní úpravě obsažené v zákoně č. 122/1975 Sb. a vyhlášce č. 138/1975 Sb.), č. 27/1964 (vzhledem k ustanovení § 113 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 28/1964 (vzhledem k vydání nových výnosů ministerstev obchodu ČSR a SSR, jejichž vydání bylo oznámeno v částkách 29/1970 Sb., 6/1971 Sb. a 27/1971 Sb.), č. 30/1964 (vzhledem k tomu, že vyhláška č. 630/1949 Ú. l., jakož i vyhlášky č. 834/1949 Ú. v., č. 1/1952 Ú. l., č. 23/1952 Ú. v. a č. 184/1953 Ú. l. i č. 223/1953 Ú. v. byly zrušeny ustanovením § 7 vyhlášky č. 42/1967 Sb.), č. 31/1964 (vzhledem k ustanovení § 53 zák. práce), č. 35/1964 (vzhledem k čl. 37 a čl. 39 Vzorových stanov výrobního družstva /uveřejněných ve Věstníku Českého svazu výrobních družstev č. 10/1975/, jakož i vzhledem k čl. 38 a čl. 40 Stanov výrobného družstva (uveřejněných ve Věstníku Slovenského zväzu výrobních družstev č. 8/1975/), č. 44/1964 (vzhledem k ustanovení § 200 zák. práce) a č. 45/1964 vzhledem k odlišné právní úpravě podle ustanovení § 193 až § 201 zák. práce);

– z ročníku 1965 (XVII):

č. 4/1965 (vzhledem k čl. III bod 1 zákona č. 158/1969 Sb.), č. 9/1965 (vzhledem k ustanovením § 19 a § 40 zákona č. 88/1968 Sb.), č. 10/1965 (vzhledem k ustanovení § 173 bod 8 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 23/1965 (vzhledem k ustanovení § 43 odst. 4 zák. práce), č. 26/1965 (vzhledem k ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 29/1965 (vzhledem k ustanovení § 1 a § 279 bod 44 zák. práce), č. 34/1965 (vzhledem k ustanovení § 61 zák. práce), č. 56/1965 (vzhledem k čl. III/bod 19 zákona č. 158/1969 Sb.) a č. 81/1965 (vzhledem k ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 121/1975 Sb.);

– z ročníku 1966 (XVIII):

č. 13/1966 (vzhledem k ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 21/1966 (vzhledem k ustanovení § 152 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 62/1966 (vzhledem k odlišné právní úpravě obsažené v ustanoveních zákona č. 84/1972 Sb. a vyhlášky č. 93/1972 Sb.) a č. 70/1966 (vzhledem ke znění i účelu ustanovení § 62 zákona č. 121/1975. Sb.);

– z ročníku 1967 (XIX):

č. 4/1967 (vzhledem k čl. I bod 3 zákona č. 49/1973 Sb.), č. 88/1967 (vzhledem k ustanovením § 5 vyhlášky č. 123/1974 Sb. a § 5 vyhlášky č. 124/1974 Sb., které řešenou otázku nyní výslovně upravují), č. 79/1967 (vzhledem k čl. I bod 24 zákona č. 49/1973 Sb.) a č. 91/1967 (vzhledem k čl. I bod 16 zákona č. 20/1975 Sb.);

– z ročníku 1968 (XX):

č. 7/1968 (vzhledem k odlišné právní úpravě obsažené v ustanoveních zákona č. 84/1972 Sb. a vyhlášky č. 93/1972 Sb.), č. 23/1968 (vzhledem k odlišné právní úpravě obsažené v ustanoveních vyhlášky č. 133/1974 Sb.), č. 24/1968 (vzhledem k ustanovením § 83 zákona č. 122/1975 Sb. a § 18 a § 19 nařízení vlády ČSSR č. 138/1975 Sb.) a č. 26/1968 (vzhledem k ustanovení § 6 vyhlášky č. 128/1975 Sb.);

– z ročníku 1969 (XXI):

č. 13/1969 (vzhledem k ustanovení § 23 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 47/1969 (vzhledem k ustanovením § 10 a § 150 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 58/1969 (vzhledem k čl. I bod 18 a bod 20 zákona č. 49/1973 Sb.), č. 59/1969 (vzhledem k čl. I bod 24 zákona č. 49/1973 Sb.), č. 67/1969 (vzhledem k ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 81/1969 (vzhledem k nové právní úpravě obsažené v ustanoveních zákona č. 84/1972 Sb.), č. 85/1969 (vzhledem k ustanovení § 157 odst. 2 a 3 zákona č. 121/1975 Sb.) a č. 86/1969 (vzhledem k ustanovením nařízení vlády ČSSR č. 135/1975 Sb.);

– z ročníku 1970 (XXII):

č. 14/1970 (vzhledem k čl. I bod 11 zákona č. 20/1975 Sb.), č. 34/1970 (vzhledem k čl. I bod 66 zákona č. 20/1975 Sb.), č. 72/1970 (vzhledem k ustanovení § 173 bod 8 zákona č. 121/1975 Sb.) a č. 73/1970 (vzhledem k ustanovením nařízení vlády ČSSR č. 135/1975 Sb.);

– z ročníku 1971 (XXIII):

č. 27/1971 (vzhledem k ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 50/1971 (vzhledem k ustanovení § 10 zákona č. 121/1975 Sb.) 9) a č. 59/1971 (vzhledem k ustanovení § 59 zákona č. 122/1975 Sb.);

– z ročníku 1972 (XXIV):

č. 58/1972 (vzhledem k ustanovení § 28 zákona č. 121/1975 Sb.);

– z ročníku 1973 (XXV):

č. 3/1973 (vzhledem k ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 4/1973 (vzhledem k ustanovení § 11 odst. 1 písm. ch/ zákona č. 121/1975 Sb.), č. 6/1973 (vzhledem k ustanovení § 32 odst. 1 písm. b/ zákona č. 121/1975 Sb.), č. 8/1973 (vzhledem k ustanovením § 173 bod 1 a 8 a § 1 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 23/1973 (vzhledem k ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 24/1973 (vzhledem k ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 25/1973 (vzhledem k ustanovení § 10 odst. 1 písm. d/ zákona č. 121/1975 Sb.), č. 26/1973 (vzhledem k ustanovení § 62 odst. 1 zákona č. 121/1975 Sb.) a č. 70/1973 (vzhledem k ustanovení § 34 zákona č. 121/1975 Sb.);

– z ročníku 1974 (XXVI):

č. 8/1974 (vzhledem k ustanovení § 173 bod 1 a 8 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 36/1974 (vzhledem k ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 121/1975 Sb.), č. 53/1974 (vzhledem k ustanovení § 112 zákona č. 121/1975 Sb.) a č. 56/1974 (vzhledem k ustanovení § 28 zákona č. 121/1975 Sb.); 10)

b/ jsou nepoužitelná pro odlišný právní výklad, který byl zaujat v jiném výkladovém stanovisku:

č. 18/1966 – neobstojí vedle správných výkladových závěrů obsažených v rozhodnutí uveřejněném pod č. 79/1970 Sbírky soudních rozhodnutí;

č. 13/1968 – neobstojí vedle výkladu ustanovení § 18 not. ř. v Rozboru a zhodnocení notářské praxe v řízení o dědictví a o registraci smluv, schválených usnesením pléna Nejvyššího soudu, Pls 1/1967 (srov. i usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSSR, Plsf 2/1973, uveřejněné pod č. 1/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uvedeného na str. 534 odst. 1 sborníku Nejvyššího soudu ČSSR „Nejvyšší soud o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím“, SEVT, Praha 1974;

č. 32/1969 – neobstojí vedle závěrů obsažených ve stanovisku k zajištění jednotného výkladu zákona, uveřejněném pod č. 21/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek;

c/ jsou napříště zčásti nepoužitelná pro pozdější změny v právní úpravě:

– z ročníku 1964 (XVI):

č. 3/1964 – pokud se v jeho právní větě i ve výňatku z odůvodnění zdůvodňuje povinnost zjišťovat, zda nedošlo k zániku pracovního poměru uplynutím jednoroční zkušební praxe podle ustanovení § 8 vládního nařízení č. 24/1959 Sb., které bylo zrušeno vládním nařízením č. 16/1963 Sb.;

č. 10/1964 – pokud výslovně poukazuje na ustanovení již zrušeného nařízení č. 115/1951 Sb. (srov. § 17 vyhlášky č. 50/1965 Sb.) a pokud (zejména v třetí části právní věty) liší případy odpovědnosti pracovníka podle pracovněprávních předpisů a naproti tomu podle občanského zákoníku (podle právní úpravy platné před účinností zákoníku práce);

č. 15/1964 – pokud se zabývá v třetí části právní věty) otázkou nabytí vlastnictví k věci z hlediska již zrušených (srov. § 509 o. z.) ustanovení § 116 a § 145 zákona č. 141/1950 Sb.;

č. 20/1964 – pokud vyvozuje (zejména v třetí části právní věty) povinnost dětského domova z obsahu již zrušené instrukce ministerstva školství a kultury z 26. 6. 1956 č. j. 30622/56-A I/3;

č. 39/1964 – pokud se v první a v druhé části právní věty (a ve výňatku z odůvodnění rozsudku) zabývá předpoklady pro přezkoumávání rozhodnutí o uložení kárných opatření soudem;

č. 43/1964 – pokud otázku náhrady nákladů na výživu pozůstalých, kterým zemřelý pracovník výživu poskytoval, vykládá v závislosti na podmínce odkázanosti pozůstalého na výživu od zemřelého pracovníka, kterou již ustanovení § 199 odst. 1 zák. práce nestanoví;

č. 49/1964 – pokud připouští ve smyslu dříve platného ustanovení § 75 zákona č. 55/1956 Sb. možnost vyplacení dávky sociálního zabezpečení, která se stala splatnou za života zemřelého poživatele dávky, i jeho sourozenci;

– z ročníku 1966 (XVIII):

IV/1966 – pokud jde o text uvedený na str. 402 v odst. 5, část věty první, na str. 417, odst. 8, 9 a 10, a na str. 418, odst. 1, 2 a 3, a to vzhledem k čl. I bod 4 zákona č. 49/1973 Sb. (srov. č. 1/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 9);

– z ročníku 1967 (XIX):

III/1967 – pokud se v textu na str. 62 v odst. 3 poukazuje i na „věci náležející pracovníku organizace, u níž je obviněný v pracovním poměru § 187 odst. 3 zák. práce)“, a to vzhledem k čl. I bod 66 zákona č. 153/1969 Sb., jímž bylo ustanovení § 187 zák. práce změněno;

č. 21/1967 – pokud se zabývá podmínkami k vydání platebního rozkazu z hlediska znění ustanovení § 172 odst. 1 o. s. ř. platného před novelizací článkem I bod 14 zákona č. 49/1973 Sb.;

č. 31/1967 – pokud se zabývá (srov. první část právní věty) otázkou odvolání proti usnesení o schválení smíru, a to vzhledem k čl. I bod 4 zákona č. 49/1973 Sb.;

č. 92/1967 – pokud se zabývá vedle případu přezkoumávání rozhodnutí o uložení kárného opatření soudem, bylo-li rozhodčí řízení bezvýsledné, i případech tohoto přezkoumávání tehdy, když pracovní poměr postiženého pracovníka již skončil, a to vzhledem k čl. I bod 60 zákona č. 20/1975 Sb.;

– z ročníku 1968 (XX):

V/1968 – pokud jde o část textu na str. 202, odst. 1, podávající výklad ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., a to vzhledem k čl. I bod 11 zákona č. 49/1973 Sb. (srov. č. 1/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 11), dále pokud jde o část textu na str. 208, odst. 5, týkající se rozlišování případů doplnění rozsudku na návrh a bez návrhu, a to vzhledem k čl. I bod 13 zákona č. 49/1973 Sb. (srov. 1/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 12) a pokud jde o část textu na str. 210, odst. 4, vysvětlující, kdy rozhoduje senát o opravě odůvodnění rozsudku, a to vzhledem k čl. I bod 9 zákona č. 49/1973 Sb.;

č. 83/1968 – pokud se jím (srov. druhou část právní věty tohoto rozhodnutí) pouze dovozuje odpovědnost organizace za újmu pracovníka (který utrpěl pracovní úraz) na starobním důchodu, což je nyní předmětem úpravy obsažené v ustanovení § 195a zák. práce;

– z ročníku 1969 (XXI):

č. 29/1969 – pokud se zabývá (v první části právní věty) výkladem otázky výpovědi členského poměru členu výrobního družstva, a to vzhledem k nové úpravě obsažené v čl. 29 Vzorových stanov výrobního družstva (uveřejněných ve Věstníku Českého svazu výrobních družstev č. 10/1975) a čl. 30 Stanov výrobního družstva (uveřejněných ve Vestníku Slovenského zväzu výrobních družstiev č. 8/1975);

č. 39/1969 – pokud se v právní větě i ve výňatku z odůvodnění rozhodnutí zabývá i výkladem toho, že pracovník nedosahuje očekávaných pracovních výsledků, a to vzhledem k čl. I bod 11 zákona č. 20/1975 Sb., jímž bylo změněno ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce;

z ročníku 1970 (XXII):

č. 16/1970 – pokud se v právní větě a ve výňatku z odůvodnění tohoto rozhodnutí řeší otázka, zda rozhodnutí o povinnosti žalovaných – kolektivně odpovědných pracovníků k náhradě škody ze schodku je rozhodnutím o několika právech se samostatným skutkovým základem. Ve smyslu nyní platného znění ustanovení § 153 odst. 2 a § 206 odst. 2 o. s. ř. (ve znění čl. I bod 11 a bod 18 zákona č. 49/1973 Sb.) je třeba tuto otázku řešit tak, že tu jde o způsob vypořádání vyplývající z právního předpisu (srov. č. 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /str. 6/);

č. 38/1970 – pokud se výklad (v druhé části právní věty) k posouzení otázky souběhů nároků na důchod a z ní vyplývající otázky zvýšení a krácení důchodů, protože zákon č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení upravuje nyní tyto otázky odlišně;

č. 90/1970 – pokud podává výklad povahy náhrady mzdy v případech, v nichž byl pracovní poměr zrušen neplatně, a to vzhledem k čl. I bod 17 zákona č. 20/1975 Sb., jímž bylo znění ustanovení § 61 zák. práce obsahově změněno;

č. 93/1970 – pokud dovozuje povinnost organizace zajistit pracovníkovi po dobu hromadné závodní dovolené práce odpovídající jeho pracovní smlouvě (kvalifikaci), neboť podle nyní platného ustanovení § 17 odst. 2 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. jde tu o povinnost zajistit náhradní práci jen přiměřenou kvalifikaci pracovníka;

– z ročníku 1971 (XXIII):

č. 68/1971 – pokud jde o tyto části textu: na str. 210, odst. 3, 4 a 5; na str. 210, odst. 6 až na str. 211, odst. 1; na str. 212, odst. 2; na str. 213, odst. 2, poslední věta, a odst. 3 (přesahující na str. 214); na str. 215, odst. 4, a na str. 216, odst. 1; na str. 220, odst. 4 a 5; na str. 221, odst. 1; na str. 221, odst. 2; na str. 221, odst. 4; na str. 222, odst. 1 a 2; na str. 224, odst. 3, 4, 5 a 6; na str. 225, odst. 1, 2 a 3; na str. 226, odst. 1; na str. 226, odst. 2, 3, 4, 5 a 6; na str. 231, odst. 5, a na str. 232, odst. 1, a to vzhledem k nové právní úpravě obsažené v ustanoveních zákona č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení a předpisech souvisících;

– z ročníku 1972 (XXIV):

č. 28/1972 – pokud se v první části právní věty (a v odpovídající části výňatku z odůvodnění rozhodnutí) podává výklad pojmu osob se změněnou pracovní schopností, a to vzhledem k ustanovení § 128 vyhlášky č. 128/1975 Sb.;

č. 72/1972 – pokud toto rozhodnutí dospívá k závěru (první část právní věty), že za družstevnici je třeba pro účely sociálního zabezpečení považovat i ženu trvale pracující v JZD, protože za platnosti zákona č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení nemá tento výklad již podklad v ustanovení citovaného zákona;

– z ročníku 1974 (XXVI):

č. 17/1974 – pokud jde o tyto části textu: na str. 62 v odst. 3 a na str. 63 v odst. 1, pokud se tu uvádí možnost podání námitek proti kárnému opatření, a to vzhledem k čl. I bod 22 zákona č. 20/1975 Sb., jímž bylo změněno ustanovení § 81 zák. práce; na str. 69 v odst. 5 a 6, a to také vzhledem k čl. I bod 22 zákona č. 20/1975 Sb.; na str. 72 v odst. 1, a to rovněž vzhledem k čl. I bod 22 zákona č. 20/1975 Sb.;

č. 18/1974 – pokud jde o tyto části textu: na str. 74 v odst. 4, a to vzhledem k čl. I bod 22 zákona č. 20/1975 Sb., na str. 75 v odst. 1 v druhém řádku textu „ods. 1 písm. b) až d)“ a v řádku pátém od slova „pokiaľ“ celý text do konce odstavce, jakož i celý odstavec 2, a to vzhledem k čl. I bod 60 zákona č. 20/1975 Sb.; na str. 79 v odst. 3, 4 a 5, a to vzhledem k čl. I bod 21 zákona č. 20/1975 Sb. 11)

1) zákona č. 40/1964 Sb.

2) zákona č. 94/1963 Sb.

3) zákona č. 65/1965 Sb. (jehož úplné znění se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 55/1975 Sb.)

4) zákona č. 99/1963 Sb. (jehož úplné znění se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 162/1973 Sb.)

5) zákona č. 95/1963 Sb. ve znění zákona č. 158/1969 Sb.

6) Viz č. 1/1974 (občanskoprávní) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

7) vydaném ve Statistickém a evidenčním vydavatelství tiskopisů, n. p. Praha v roce 1974

8) Obdobně je zároveň na podkladě závěrů trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR vydáván také souhrnný rejstřík k rozhodnutím a stanoviskům ve věcech trestních, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

9) Srov. ovšem i ustanovení § 158 zákona č. 121/1975 Sb.

10) Srov. ovšem i ustanovení § 150 zákona č. 121/1975 Sb.

11) Knižní vydání souhrnného rejstříku ke Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1964 – 1974 (k rozhodnutím a stanoviskům ve věcech občanskoprávních) lze si písemně objednat u Statistického a evidenčního vydavatelství tiskopisů, n. p. (oddělení publikací), Praha 1 – Malá Strana, Tržiště 9 [p. sm. č. 118 16].