Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17.03.1975, sp. zn. 4 Tz 8/75, ECLI:CZ:NS:1975:4.TZ.8.1975.1

Nejvyšší soud ČSR k stížnosti pro porušení zákona zrušil trestní příkaz okresního soudu v Mostě ze dne 30. 9. 1974 sp. zn. 6 T 644/74 a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Okresní prokurátor v Mostě podal okresnímu soudu v Mostě návrh na potrestání obviněného pro přečin proti veřejnému pořádku podle § 6 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb., že od přesně nezjištěné doby do srpna 1974 v Chomutově ve svém bytě měl v držení bez povolení střelby schopnou jednoranovou pušku zn. Werndl, ráže 13 mm. Současně okresní prokurátor v Mostě navrhl vydání trestního příkazu podle ustanovení § 314e odst. 1 písm. b) tr. ř. a uložení trestu nápravného opatření v trvání dvou měsíců se srážkou z platu 10 a propadnutí zbraně.

Okresní soud v Mostě trestním příkazem ze dne 30. září 1974 sp. zn. 6 T 644/74 obviněného uznal vinným přečinem proti veřejnému pořádku podle § 6 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb. a uložil mu trest nápravného opatření v trvání dvou měsíců s připadnutím 10 z odměny za práci státu. Dále byl vysloven podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to zajištění pušky zn. Werndl. Trestní příkaz nabyl právní moci

Tímto trestním příkazem byl porušen zákon.

Přečinu proti veřejnému pořádku podle § 6 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb. se dopustí, kdo bez povolení vyrobí nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň anebo ji přechovává. Podmínky držení zbraně ( § 2 zák. č. 162/1949 Sb.) upravuje vyhláška ministerstva vnitra o střelných zbraních a střelivu č. 124/1961 Sb. Podle § 2 odst. 1 této vyhlášky smí střelnou zbraň držet a nosit jen ten, kdo má k tomu povolení vydané příslušným oddělením Veřejné bezpečnosti. Tato vyhláška se podle § 11 odst. 1 nevztahuje na střelné zbraně vyrobené nejpozději roku 1870 (s výjimkou revolverů a pistolí-zadovek); k jejich držení není tedy třeba povolení, jehož nedostatek je znakem přečinu proti veřejnému pořádku podle § 6 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb.

K povaze zbraně bylo opatřeno odborné vyjádření Krajské správy SNB – Správy Veřejné bezpečnosti (kriminalistického oddělení) v Ústí nad Labem. Podle něho !šlo o jednorannou pušku zn. Werndl ráže přes 13 mm, výrobní číslo 665, rok výroby 1865, závěr zbraně je upravován a je na něm vyryt rok úpravy 1882; zbraň v předloženém stavu je střelby schopná, po úpravě závěru lze do ní použít kulometný náboj ráže 12,7 mm“.

Z tohoto posudku především jednoznačně nevyplývá, zda pozdější úpravou závěru zbraně provedenou v r. 1882 ztratila puška povahu zbraně vyrobené do r. 1870; dále z něho není patrno, zda použití kulometného náboje ráže 12,7 mm je možné na základě již provedené úpravy závěru či je závislé až na eventuální další úpravě závěru.

Obviněný se v těchto souvislostech totiž hájí tím, že jde o pušku zvanou „ládovačku“, protože pod hlavní je uloženo zařízení zv. „ládovák“. Do zbraně nelze použít nové náboje, protože ani po úpravě závěru v r. 1882 se nic nezměnilo na umístění úderníku, který tluče v kraji a nikoliv ve středu.

Bylo proto třeba dokazování k povaze zbraně doplnit z hlediska uvedených zákonných předpisů v tom směru, zda puška Werndl vzhledem k úpravě závěru v r. 1882 má nadále povahu zbraně vyrobené nejpozději roku 1870, či zda vzhledem k provedené úpravě závěru (v r. 1882) jde již o zbraň, na kterou výjimka uvedená v § 11 odst. 1 vyhl. č. 124/1961 Sb. nedopadá.

Dále bylo třeba se podrobněji zabývat i subjektivní stránkou posuzovaného činu.

Pro úplnost je třeba dodat, že eventuální další byť možná úprava závěru, aby v pušce šlo použít kulometné náboje ráže 12,7 mm, by nemohla nic měnit na současné povaze zbraně, pokud by šlo o tzv. historickou, na kterou se vztahuje posléze uvedená výjimka. Dále v těchto souvislostech je možno připomenout, že vztahovala-li se na zbraň výjimka uvedená v § 11 odst. 1 vyhl. 124/1961 Sb., není rozhodující, zda jde o zbraň „schopnou střelby“ (není znakem tohoto přečinu).

Je třeba souhlasit i se stížnosti pro porušení zákona, pokud vytýká uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští. Podle § 43 odst. 1 tr. zák. lze trest nápravného opatření uložit jen v případě, že to trestní zákon ve zvláštní části dovoluje; vzhledem k § 13 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. platí uvedené ustanovení § 43 odst. 1 tr. zák. i na zvláštní ustanovení zákona o přečinech. V ustanovení § 6 zák. č. 150/1969 Sb. není trest nápravného opatření jako druh trestu uveden, a jestliže soud za uvedený přečin tento druh trestu uložil, stalo se tak v rozporu se zákonem.