Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 02.05.1974, sp. zn. 6 Co 94/74, ECLI:CZ:NS:1974:6.CO.94.1974.1

Rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení v Praze byla zamítnuta žádost navrhovatelky o přiznání invalidního důchodu, protože podle posudku okresní posudkové komise sociálního zabezpečení v Ž. ze 7. 9. 1973 není navrhovatelka ani částečně invalidní.

Krajský soud v Brně rozhodl o opravném prostředku navrhovatelky proti uvedenému rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení tak, že toto rozhodnutí zrušil, s tím, aby tento orgány vydal nové rozhodnutí, jímž přizná navrhovatelce částečný invalidní důchod od 21. 7. 1973. Své usnesení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na znalecký posudek krajské posudkové komise sociálního zabezpečí v B. z 15. 1. 1974, podle něhož je navrhovatelka od 21. 7. 1973 částečné invalidní ve smyslu ustanovení § 20 odst. 4 písm. a/ zákona č. 101/1964 Sb., protože pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopná vykonávat své dosavadní zaměstnání účetní jen za zvláště ulehčených pracovních podmínek, tj. při zkrácené pracovní době.

Úřad důchodového zabezpečení namítal v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, že soud neměl podklady pro posouzení nároku navrhovatelky na částečný invalidní důchod, protože mimo zjištěné částečné invalidity navrhovatelky nezkoumal, zda navrhovatelka splňuje i ostatní podmínky pro nárok na invalidní důchod.

Nejvyšší soud ČSR zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 101/1964 Sb. /1/ náleží invalidní (částečný invalidní) důchod pracovníku, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod ve smyslu ustanovení § 21 citovaného zákona a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po jeho skončení se stal plně (částečně) invalidní. Jde o základní podmínky pro vznik nároku na invalidní (částečně invalidní) důchod, bez jejichž splnění nárok na invalidní (částečně invalidní) důchod nevznikne.

Soud prvního stupně se v projednávané věci zaměřil výlučně na zjišťování invalidity navrhovatelky, přičemž otázkou ostatních podmínek pro nárok na invalidní důchod se nezabýval. V navrhovatelčině žádosti a také v posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení v B. se sice uvádí, že navrhovatelka od roku 1951 stále pracuje jako účetní, tyto údaje však nelze považovat za postačující podklad pro posouzení, zda navrhovatelka splnila všechny zákonné podmínky pro nárok na částečný invalidní důchod. Za této situace neměl ovšem soud prvního stupně podklady pro posouzení, zda navrhovatelce částečný invalidní důchod náleží.

Jestliže tedy soud prvního stupně zjistil, že navrhovatelka je od 21. 7. 1973 částečně invalidní, nezjistil však ostatní předpoklady pro nárok na částečný invalidní důchod, nemohl uložit Úřadu důchodového zabezpečení, aby přiznal navrhovatelce částečný invalidní důchod. Soud prvního stupně měl zaujmout právní názor v tom smyslu, že o navrhovatelčině žádosti rozhodne orgán sociálního zabezpečení znovu vzhledem k tomu, že navrhovatelka je od 21. 7. 1973 částečně invalidní.

Proto odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 221 odst. 1 o. s. ř.

1) Úplné znění tohoto zákona se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 5/1972 Sb.