Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.02.1974, sp. zn. 6 Co 55/74, ECLI:CZ:NS:1974:6.CO.55.1974.1

Nárok na invalidní důchod člena jednotného zemědělského družstva, který byl dříve pojištěn jako jednotlivě hospodařící rolník a vstoupil jako člen přímo do družstva s vyšší úrovní hospodaření, se do uplynutí pěti roků od vstupu do družstva neposuzuje jako nárok členů takovýchto družstev ( § 41 odst. 2 vyhlášky č. 104/1964 Sb.), ale průměrná měsíční odměna žadatele o důchod se tu vypočítává jen za období jeho členství v družstvu s vyšší úrovní hospodaření a nepřihlíží se k příjmům dosaženým v dřívějším období ( § 44 odst. 2 vyhlášky č. 104/1964 Sb.).

(Usnesení Nejvyššího soudu ČSR z 28. 2. 1974, 6 Co 55/74)

Rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení v Praze byl přiznán navrhovateli od 11. 6. 1973 plný invalidní důchod podle ustanovení § 51 odst. 3 zákona č. 103/1964 Sb. (jehož úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 8/1972 Sb.) v částce 449 Kčs měsíčně, který byl určen z průměrné měsíční pracovní odměny 1078 Kčs za roky 1968 až 1972.

Navrhovatel se v opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí domáhal přiznání invalidního důchodu alespoň v částce 550 Kčs měsíčně.

Krajský soud v Hradci Králové zrušil přezkoumávané rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení, poněvadž dospěl k závěru, že tento případ je nutno posuzovat nejen podle ustanovení § 41 odst. 2 vyhlášky č. 104/1964 Sb. o vstupu jednotlivě hospodařícího rolníka do družstva s vyšší úrovní hospodaření, nýbrž také podle ustanovení § 44 odst. 2 téže vyhlášky o odpočítávání některých dob při výpočtu průměrné měsíční pracovní odměny. Při tomto způsobu výpočtu navrhovatelovy průměrné měsíční pracovní odměny činí tento průměr více než částku 1650 Kčs uvedenou jako nejvyšší v IX. důchodovém pásmu podle ustanovení § 48 odst. 1 a § 59 odst. 1 zákona č. 103/1964 Sb., takže základní výměra navrhovatelova invalidního důchodu činí 650 Kčs měsíčně a zvyšuje se o 2 % této částky, tedy o 13 Kčs za dva roky jeho pracovní činnosti v družstvu ( § 59 odst. 2 citovaného zákona).

Navrhovatel se v odvolání proti usnesení soudu prvého stupně domáhal vyššího důchodu podle předpisů pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření.

Nejvyšší soud ČSR usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 41 odst. 2 vyhlášky č. 104/1964 Sb. nároky z důchodového zabezpečení člena jednotného zemědělského družstva, který byl před vstupem do družstva pojištěn jako jednotlivě hospodařící rolník a který nesplnil podmínky pro nárok na starobní nebo invalidní důchod z tohoto pojištění a vstoupil jako člen přímo do družstva s vyšší úrovní hospodaření, se posuzují podle předpisů platných pro členy takového družstva teprve po uplynutí 5 roků od vstupu do družstva; do uplynutí této doby se jeho nároky na dávky důchodového zabezpečení posuzují podle předpisů platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření. Splnění podmínky uplynutí pěti roků od vstupu do družstva se nevyžaduje jen tehdy, vznikl-li nárok na dávku následkem pracovního úrazu.

Navrhovatel se nestal invalidním pro pracovní úraz po dvou letech pracovní činnosti v družstvu.

Byl-li ovšem člen družstva v době, z níž se vypočítává průměrná měsíční pracovní odměna, důchodově pojištěn jako jednotlivě hospodařící rolník (a tak je tomu v případě navrhovatele, který vstoupil do družstva s vyšší úrovní hospodaření v roce 1971, když byl před tím pojištěn od roku 1948 jako jednotlivě hospodařící rolník), nezahrnuje se toto období do doby, z níž se vypočítává průměrná měsíční pracovní odměna, a nepřihlíží se ani k příjmům dosaženým v tomto období.

K tomuto způsobu výpočtu důchodu soud prvního stupně správně přihlížel.

Pokud navrhovatel poukazuje v odvolání na to, že jeho invalidní důchod je jediným zdrojem jeho obživy, a tím se v podstatě domáhá zvýšení tohoto důchodu podle ustanovení § 59 odst. 5 zákona č. 103/1964 Sb., šlo by o dobrovolné zvýšení dávky; k tomuto dobrovolnému zvýšení dávky ovšem orgán sociálního zabezpečení nepřikročil.

Ze všech těchto důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné.