Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 03.01.1974, sp. zn. 7 To 44/73, ECLI:CZ:NS:1974:7.TO.44.1973.1

K ukládání ochranného dohledu.

Podle § 4 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. uloží soud ochranný dohled pachateli, který je odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista. Nejde-li o zvlášť nebezpečného recidivistu, ale nelze-li vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu způsobu života, k prostředí, ve kterém žije a k povaze spáchané trestné činnosti očekávat, že bez ochranného dohledu povede řádný život pracujícího člověka, může se ochranný dohled uložit podle § 4 odst. 2 cit. zák., jestliže jsou splněny i další podmínky uvedené v tomto ustanovení.

Ve výroku o ochranném dohledu je nutno citovat i ustanovení § 3 odst. 1 cit. zákona, v němž je stanovena doba, na kterou lze ochranný dohled uložit.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 3. 1. 1974 sp. zn. 7 To 44/73.).

Nejvyšší soud ČSR zrušil z podnětu odvolání obžalovaného výrok o ochranném dohledu a rozhodl tak, že obžalovanému se podle § 4 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. ukládá ochranný dohled na jeden rok, a to v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 1 téhož zákona.

Z odůvodnění:

Odvolací soud shledal,a že soud prvního stupně vzhledem k narušenosti obžalovaného správně uložil obžalovanému ochranný dohled v rozsahu a délce uvedené ve výroku napadeného rozsudku. Nepostupoval však v souladu se zákonem, když toto ochranné opatření uložil podle § 4 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. o ochranném dohledu. Podle § 4 odst. 1 tohoto zákona uloží soud ochranný dohled pachateli, který je odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista. V této věci obžalovaný nebyl posuzovaný jako zvlášť nebezpečný recidivista a proto mu nemohl být ochranný dohled z tohoto důvodu uložen. Jde však o pachatele, u něhož vzhledem k dosavadnímu způsobu života i k povaze spáchané trestné činnosti nelze očekávat, že i po odpykání uloženého trestu povede řádný život, a proto ochranný dohled mu měl být uložen podle § 4 odst. 2 téhož zákona. Odvolací soud dále shledal, že soud prvního stupně opomenul ve výroku o ochranném dohledu citovat ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 44/1973 Sb., v němž je stanovena doba, na kterou lze ochranný dohled uložit. Vzhledem k těmto vadám odvolací soud z podnětu odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 2 tr. ř. z důvodu § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve výroku o ochranném dohledu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obžalovanému uložil ochranný dohled podle § 4 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. na dobu jednoho roku, a to v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 1 téhož zákona.