Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.05.1973, sp. zn. 7 Co 85/73, ECLI:CZ:NS:1973:7.CO.85.1973.1
Právní věta: |
Z ustanovení zákona č. 101/1964 Sb. /1/ nevyplývá, že by při změně dávky (ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 tohoto zákona) přiznané podle předpisů platných před 1. 7. 1964 měla být výplata dávky posuzována podle těchto dosavadních předpisů. |
Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
|
Nejvyšší soud České soc. rep. |
Datum rozhodnutí: | 10.05.1973 |
Spisová značka: | 7 Co 85/73 |
Číslo rozhodnutí: | 10 |
Rok: | 1974 |
Sešit: | 1 |
Typ rozhodnutí: | Usnesení |
Heslo: | Sociální zabezpečení |
Předpisy: | 101/1964 Sb. § 53 ods. 1 |
Druh: | Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních |
Sbírkový text rozhodnutí
Rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 27. 12. 1972 byl navrhovateli upraven invalidní důchod od 20. 11. 1967 na částku 2078 Kčs měsíčně včetně zvláštního přídavku 91 Kčs, protože mu dodatečně byla započtena doba vojenské služby v armádě. Navrhovatel ve svém opravném prostředku namítal, že úprava důchodu měla být provedena za celou dobu od přiznání invalidního důchodu. Krajský soud v Ostravě rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení potvrdil, protože provedenou změnu dávky shledal v souladu s ustanovením § 53 odst. 1 zákona č. 101/1964 Sb. Navrhovatel v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že soud nepostupoval podle ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 55/1956 Sb. za celou dobu pobírání invalidního důchodu, tedy také od 21. 3. 1958 do 20. 11. 1967. Nejvyšší soud ČSR usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Z odůvodnění: Navrhovateli vznikl nárok na invalidní důchod podle ustanovení zákona č. 55/1956 Sb., avšak další trvání tohoto jeho nároku je třeba posuzovat ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 101/1964 Sb. podle tohoto zákona. Z toho tedy vyplývá, že změnu dávky je třeba provést podle ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 101/1964 Sb. Úřad důchodového zabezpečení postupoval správně, když navrhovateli upravil dávku zpětně za tři roky přede dnem podání žádosti. Požadavek navrhovatele, aby mu zvýšení dávky bylo vyplaceno za celou dobu od přiznání nároku, nemá v zákoně oporu. Zákon č. 55/1956 Sb. byl podle ustanovení § 144 bod 10 zákona č. 101/1964 Sb. zrušen v celém rozsahu a ani v předchozích ustanoveních § 108 a násl. zákona č. 101/1964 Sb. se nikde nestanoví, že by se změna dávky přiznané podle předpisů platných před 1. 7. 1964 měla posuzovat z hlediska její výplaty rovněž podle dosavadních předpisů. Usnesení soudu prvního stupně bylo proto potvrzeno. 1) Úplné znění zákona bylo vyhlášeno pod č. 5/1972 Sb. |