Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16.01.1972, sp. zn. 7 Tz 54/72, ECLI:CZ:NS:1972:7.TZ.54.1972.1

Řízení motorového vozidla patřícího socialistické organizaci ve stavu opilosti svědčí zpravidla o neodpovědném postoji k socialistickému vlastnictví.

Jednočinný souběh trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. s přečinem proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 3 odst. 2 zák. č. 150/1969 Sb. je možný.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 16. 1. 1972 sp. zn. 7 Tz 54/72.)

Rozsudkem okresního soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 1971 sp. zn. 3 Ta 228/71 byl obviněný uznán vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. a přečinem proti majetku v socialistickém vlastnictví podle § 3 odst. 2 zákona č. 150/1969 Sb., jichž se dopustil tím, že dne 11. srpna 1971 v dopoledních i odpoledních hodinách v Ostravě ve značně podnapilém stavu řídil traktor typu Zetor 25, v důsledku podnapilosti při odbočování z ulice Bártovické do ulice Stezka řízení nezvládl, zachytil o dopravní značku, na které způsobil Rozpočtové organizaci komunálních služeb při Obvodním národním výboru v Ostravě – Radvanicích škodu ve výši 255,60 Kčs, potom se s traktorem převrátil do příkopu a poškozením traktoru způsobil n. p. OKR – Rekultivace Havířov škodu ve výši 4567,47 Kčs.

Za tento trestný čin a přečin byl obviněnému podle § 201 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. a § § 43, 44 tr. zák. uložen trest nápravného opatření v trvání deseti měsíců se stanovením srážky z odměny za práci ve výši 15

tisíc Kč.

Podle § § 49, 50 tr. zák. vyslovil soud trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků.

K odvolání městského prokurátora v Ostravě rozhodl krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. června 1972 sp. zn. 6 To 277/72 tak,a že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek okresního soudu v Ostravě zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného J. D. vinným jen trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. z totožného skutku, přičemž ve výroku rozsudku uvedl též způsobenou výši škody.

Za tento trestný čin uložil obviněnému D. podle § 201 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařadil krajský soud obviněného pro výkon trestu do I. nápravně výchovné skupiny.

Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. vyslovil trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let.

K stížnosti pro porušení zákona zrušil Nejvyšší soud ČSR rozsudek krajského soudu a uznal obviněného vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. a přečinem podle § 3 odst. 2 zák. č. 150/1969 Sb.

Z odůvodnění:

Své rozhodnutí odůvodnil krajský soud v Ostravě úvahou, že zákonné ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 150/1969 Sb., „vyžaduje, aby na majetku v socialistickém vlastnictví byla způsobena škoda nepřevyšující 5000 Kčs z nedbalosti, a to způsobem svědčícím o neodpovědném postoji k tomuto majetku, čemuž však v daném případě tak není, neboť o nějakém neodpovědném a soustavném jednání tohoto druhu zde nemůže být řeči“.

Tím krajský soud pochybil.

Obviněný požíval během dopoledne i odpoledne alkoholické nápoje v takovém množství, že podle Widmarkovy zkoušky na alkohol v krvi bylo u něho zjištěno 3,58 promile alkoholu. Podle klinického vyšetření choval se vulgárně a hlučně, měl setřelou řeč a byl časově dezorientován. V tomto stavu těžké opilosti řídil traktor, s nímž poškodil dopravní značku a potom havaroval.

Obviněný jediným skutkem spáchal úmyslný trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. a přečin podle § 3 odst. 2 zák. č. 150/1969 Sb., protože řízením traktoru ve stavu těžké opilosti a v důsledku toho nezvládnutím řízení a způsobením škody na majetku v socialistickém vlastnictví v celkové výši 4823,07 Kčs naplnil zákonné znaky tohoto přečinu. Obviněný jako řidič motorového vozidla porušil ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 80/1966 Sb. zakazující před jízdou a během jízdy požívat alkoholické nápoje. Způsob jeho nedbalostního jednání svědčí o jeho neodpovědném postoji k socialistickému vlastnictví.

Neuznal-li krajský soud obviněného vinným též přečinem, porušil zákon v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 150/1969 Sb.