Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.09.2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.3409.2008.1

Usnesením ze dne 19. 6. 2007 zrušil K r a j s k ý s o u d v Hradci Králové konkurs na majetek úpadce L. D., a to – dle § 44 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – pro nedostatek majetku.

K odvolání konkursní věřitelky X., a. s., V r c h n í s o u d v Praze v záhlaví označeným usnesením z 22. 10. 2007 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Konkursní věřitelka X., a. s., podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá (bez dalšího) o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“ (usuzujíc, že poučení obsažené v napadeném usnesení /o tom, že dovolání není přípustné, ledaže na základě dovolání … dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam/ je nesprávné).

Dovolatelka má za to, že zrušení konkursu pro nedostatek majetku, které vychází z konečné zprávy, jež nezohlednila pohledávku úpadce vůči R. K., je nesprávné, neboť soud neúplně zjistil skutkový stav věci. Požaduje proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

N e j v y š š í s o u d dovolání odmítl.

Z o d ů v o d n ě n í :

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. 1. 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy.

To znamená, že v konkursní věci zahájené před 1. 1. 2008 se pro dovolací řízení zahájené (jako v tomto případě) po 1. 1. 2008 použijí ustanovení občanského soudního řádu o dovolání (ustanovení § 236 až § 243d o. s. ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2007; ve znění účinném od 1. 1. 2008 ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustnost dovolání ve věcech konkursu a vyrovnání ani neupravuje.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zrušení konkursu pro nedostatek majetku, může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O případ podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (vycházejíc z chybného úsudku, že dovolání je přípustné bez dalšího) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).