Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 02.02.2005, sp. zn. 8 To 14/2005, ECLI:CZ:VSPH:2005:8.TO.14.2005.1

Vrchní soud v Praze k odvolání obžalovaného P. A. T. rozhodl takto:

I. Podle § 258 odst. l písm. a) tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 10 T 9/2004 a podle § 259 odst l tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze, soudu pro mládež, aby ji znovu projednal a rozhodl.

II. Podle § 47 odst. 3 za použití § 47 odst l zák. č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže, prodloužil vazbu ml. P. A. T. do 13. dubna 2005.

Z odůvodnění:

Shora uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl obžalovaný P. A. T. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. l, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti a půl roku. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na neurčito. Trestného činu se měl dopustit dne 12. 4. 2004 kolem 15.00 hod. v P. usmrcením poškozeného N. H. T.

Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včas odvolání. V něm uvedl, mimo jiné, že v době činu nedovršil 18. rok věku a že to, že orgánům činným v trestním řízení uvedl určitý datum narození, je nezbavuje povinnosti tuto okolnost ověřit.

Po vynesení napadeného rozsudku byl do trestního spisu založen rodný list obžalovaného, podle kterého se narodil dne 5. 12. 1988. Tato skutečnost dále vyplývá z občanského průkazu obžalovaného, z „rodinné knížky“ a ze zprávy velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky. Je tedy zřejmé, že došlo k vadě řízení, kdy o podané obžalobě rozhodoval obecný soud, a nikoliv soud pro mládež /viz § 2 písm. g) a § 4 zák. č. 218/2003 Sb./. Jde o podstatnou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť zákonným stanovením zvláštních soudů pro mládež má být zaručeno, že trestní věci mladistvých a věci, ve kterých jde o posuzování činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let, projednávají soudci, kteří mají zvláštní předpoklady pro tuto činnost danou jejich osobními vlastnosti i specializovaným vzděláním (§ 3 odst. 8 zák. č. 218/2003 Sb). Jde o vadu stejného významu, jako když věc spadající do věcné příslušnosti krajského soudu projedná v prvním stupni soud okresní. Ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. sice stanoví, že důvodem zrušení napadeného rozsudku je podstatná vada jen v případě, jestliže mohla mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, z povahy věci však plyne, že uvedené vady týkající se správné příslušnosti soudu nebo jeho obsazení mají pro přijímání rozhodnutí soudu takový význam, že rozhodnutí, které bylo přijato za jejich existence, nemůže v žádném případě obstát. Přitom jde o vadu, kterou rozhodně nelze v řízení před odvolacím soudem odstranit. Věc týkající se mladistvých nebo věc, ve které je projednáván čin jinak trestný spáchaný dětmi mladšími patnácti let, musí rozhodnout soud pro mládež v prvním i druhém stupni. K obdobné problematice srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 35/1996 Sb. rozh,. tr.

Proto nezbylo než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně s tím, že o podané obžalobě bude rozhodovat soud pro mládež.

Dále se v odůvodnění svého rozhodnutí Vrchní soud v Praze zabýval otázkou trvání vazby u obviněného s ohledem na skutečnost, že je nyní třeba ji posuzovat podle zák. č. 218/2003 Sb.