Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.08.1977, sp. zn. 1 Tz 40/77, ECLI:CZ:NS:1977:1.TZ.40.1977.1

Veřejná telefonní stanice je telekomunikačním zařízením ve smyslu zák. č. 110/1964 Sb. Její úmyslné poškození naplňuje formální znaky trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 tr. zák.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 29. 8. 1977 sp. zn. 1 Tz 40/77.)

Nejvyšší soud ČSR k stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ČSR zrušil trestní příkaz okresního soudu v Kolíně ze dne 18. března 1977 sp. zn. 1 T 152/77 a přikázal okresnímu prokurátorovi, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Citovaným trestním příkazem byl obviněný uznán vinným přečinem proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/1969 Sb. a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 600 Kčs; pro případ zmaření výkonu tohoto trestu mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 dnů.

Trestná činnost obviněného spočívala v tom, že dne 10. února 1977 kolem 24.00 hod. v podnapilém stavu úmyslně poškodil telefonní stanici v Kolíně II v ul. Budovatelů a Voskresenské tím, že sluchátko v těchto stanicích utrhl a rozbil. Způsobil tak škodu Okresní správě v Kolíně ve výši 320 Kčs.

Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.

Lze spatřovat pochybení soudu v tom směru, že se nezabýval zkoumáním, zda okolnosti případu nenasvědčují, že by trestná činnost obviněného mohla být posuzována jako trestný čin, a to podle § 182 odst. 1 písm. a), případně odst. 2 písm. a) tr. zák.

K naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 182 odst. 1 tr. zák. se vyžaduje úmyslné jednání pachatele, přičemž trestný čin je dokonán již ohrožením provozu obecně prospěšného zařízení a není zapotřebí, aby bylo skutečně poškozeno, což je již znakem tohoto trestného činu při kvalifikaci podle § 182 odst. 2 písm. a) tr. zák. Telekomunikačními zařízeními ve smyslu zák. č. 110/1964 Sb. jsou zařízení k dopravě zpráv, údajů, obrazů a návěští pomocí elektrické energie, zejména drátový telegraf a telefon, radiotelegraf a radiotelefon a další zařízení. Veřejná telefonní stanice je tedy telekomunikačním zařízením ve smyslu citovaného zákona.

Ze shora uvedeného lze dovodit, že jednání obviněného po formální stránce naplňuje znaky trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), příp. též podle odst. 2 písm. a) tr. zák. Vzhledem k tomu, ž jde o trestný čin ohrožovací (poruchu předpokládá až kvalifikace podle § 182 odst. 2 písm. a/ tr. zák.) není pro posouzení, zda byly po formální stránce naplněny znaky uvedeného trestného činu, rozhodná výše způsobené škody, její zjištění má však spolu s dalšími hledisky uvedenými v § 3 odst. 4 tr. zák. význam pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Proto bude nutno vzhledem k dosavadním rozporům v tomto směru věc náležitě objasnit. V neposlední řadě bude třeba přihlédnout i ke skutečnostem kladně charakterizujícím osobu pachatele a zejména pak k tomu, že to byl obviněný, který sám dobrovolně oznámil následujícího dne svou trestnou činnost na příslušném OO VB v době, kdy ještě nebyla trestná činnost zjištěna. Tato posléze uvedená skutečnost podle názoru Nevyššího soudu ČSR výrazným způsobem ovlivňuje stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost ve smyslu § 3 odst. 4 i § 88 tr. zák.

Poněvadž pak pro trestný čin podle § 182 tr. zák. je možno obviněného stíhat před soudem jen na základě prokurátorem podané obžaloby po předchozím přípravném řízení, bylo nutno vyslovit porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 314c odst. 1 písm. f) tr. ř. a § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/1969 Sb. a současně zrušit napadený trestní příkaz. Vzhledem k tomu, že ve věci je nutno konat přípravné řízení formou vyšetřování, přikázal Nejvyšší soud ČSR okresnímu prokurátorovi v Kolíně, aby věc znovu projednal a rozhodl.